A já bláhová si myslela, že rok, kdy mi umřely 2 osoby, které zabíraly v mém srdci velké místo, rok, když jsem přišla o 2 nejlepší kamarády, rok kdy jsem se téměř denně proplakávala ke spánku, že byl náročný rok, a to mi ale nikdo neřekl jaký to, když se člověk rozhodně vyjít ze svojí zóny komfortu …
Vždycky na konci roku si sednu, vysypu nádobu plnou malinkatých papírků a prohrabávám se všemi těmi šťastnými chvílemi. Tento rok je to ale trošku jiné. Nejsou to jen ty šťastné chvilky, na které vzpomínám, ale ty, které mi pořádně nafackovaly a utvořily ze mě člověka, který právě sedí a ťuká do klávesnice.
Být následující řádky citáty, jsou tak trošku klišé, ke všem řádkům jsem si ale došla během celého roku sama.
> Vracet se ke starých vztahům/přátelstvím je jako vracet se zabodávat si denně nůž do břicha a očekávat, že to přestane bolet – nesmyslné a bolestné.
> Říkat: tohle nikdy dělat nebudu! Je jen nesmyslné sousloví jak se někomu -třebaže i sobě- v danou chvíli zalíbit.
> Jediné co máš je teď, a když každé teď správně využiješ budeš mnohem šťastnější.
> Cokoli člověk udělá, věř mi, že cokoli, lidi kolem na tom vždycky najdou něco, co je špatně. Takže další bod ke štěstí, ignorovat to a pokračovat v tom co máš rád/a.
> Brát každou šanci, která přijde. Nezáleží co z toho vyjde, jestli dobrá nebo špatná zkušenost, ale posouvá tě to dál.
> Můžeš utéct z místa, kterého máš po krk, ale vždycky si potáhneš sebou samu sebe, nehleďně na to jestli je to přes hranice nebo oceán.
> První krok k úspěchu není zvednout zadek ze židle ale úsměv.
> Překročit svou hranici komfortu je nejodvážnější věc, kterou člověk může udělat a dovést tak sebe samotného ke štěstí a radosti.
> Nejde spoléhat se na to, že lidé kolem umí číst myšlenky a když něco chceš – jakkoli hloupě ti to zní – řekni si o to. Jinak tě to jako nesplněné přání bude strašit po nocích místo příšer pod postelí.
> Když někoho máš rád/a (je jedno jestli je to kamarád/kamarádka nebo životní láska), najdi si na něj/ji chvíli, vezmi ho/ji na kávu/skleničku vína a nějak to ze sebe vyklop.
> Ne všechno je popsatelné slovy. Ne všechno jimi musí být popsané, někdy je lepší uchovat si vzpomínky jen jako myšlenky a pocity.
> “Cítit se jako doma” nemusí jasně znamenat sedět ve svém útulném pokoji/obýváku. Může to být místo, kde jsi poprvé nebo přítomnost někoho speciálního.
> Jsou lidé, kteří nás milují i bez toho aby měli oči jen pro nás – většinou to bývá ta nejupřímnější láska.
> Přežiješ i to o čem říkáš: Tak to fakt nepřežiju!
- Zastavíš na rozcestí, nebo to projedeš na červenou? - 29/02/2020
- šlápneš na plyn a přeřadíš. - 15/04/2018
- pár vteřin štěstí. - 05/09/2017
Zajímavý námět článku :) a i ty citáty jsou pěkné :)
Si veľmi múdra. Nielen pre tvoje slová, ale celkovo už len ten nápad si ich zapisovať a hodnotiť na konci – nebyť toho, že tento rok si vediem denník a píšem blog, asi sa nemám ku čomu vrátiť. Je to krásne a inšpirovala si ma.
A k tvojim slovám – páči sa mi, že sú úprimné, odvážne a sú výsledkom skúseností. Určite súhlasím s návratom ku starým priateľstvám, je to bolestivé a treba sa vedieť posunúť vpred. A dovoľ mi vyjadriť ti úprimnú sústrasť – takú ozaj úprimnú, lebo tuším, čím si si prešla. Ak ťa to neurazí, zanechám ti tu odkaz na môj článok a ak by ťa zaujal, dnes večer publikujem niečo podrobnejšie o procese smútku. ?
http://wp.me/p7pEKg-cr
Děkuju moc. Moc mě tvůj komentář potěšil. Určitě na tvůj článek kouknu.
Na jakou planetu na to chodíš? Omlouvám se za všechny blbé kecy matky:-) Asi stále nechápu, co je vlastně důležité.
Kde kdo píše a publikuje všude možně citáty slavných a úspěšných. A většinou je za tím nejen neschopnost vymyslet něco sám, ale i neschopnost jít do akce. Proto se raději schováme za nálepku cizího citátu. Míšo máš můj obdiv za tvoje citáty a za celý článek. Úžasná inspirace.