Už jsem to asi pochopila. Pochopila jsem, proč tehdy tak zareagoval. “Ty a deprese? To je blbost!” Byla jsem naivní (pravděpodobně zamilovaná) holka, a tak jsem mu uvěřila. Když jsem ale změnila svůj pohled na něj, změnil se i můj pohled na pravdivost jeho slov. Každopádně po dnešku chápu, proč…
Nejsem stroj, ale někdy ze sebe vysypu 10 článků v řadě – a to bez přehánění! A někdy prostě jenom tak sedím, s jistou frustrací koukám na bílou plochu textového editoru a bičuju svůj mozek, aby vyplivl něco, co pořád dokola jen nekřičí: káva! víno! káva! jídlo! hele venku prší! …
Je to jen pár let zpátky, kdy jsem si na každém dni hledala nějakou maličkost, která mi udělala radost. I když lilo jako z konve, dostala jsem kouli z testu, rozbila se na schodech … Vždycky jsem něco našla. V určitém období jsem ale přestala. Sice mi na skříni stále straší ona Happy…
Život není o vzdělání, které dostaneš ve škole. Není to o hodinách zeměpisu, ekonomie nebo marketingu, které stejně ve škole prospíš nebo protextuješ. Život je o půlnočních návštěvách prázdných bister se dvěma opilými kamarády o několik let staršími než ty, kteří s majitelem (kterého vidí poprvé v životě) probírají reklamní strategii. O…
Jsem typ člověka, který když si přečte citát, tak se nad ním zamyslí nebo hůř, najde se v něm, najde v něm někoho a vztáhne si ho na svůj život. Jeden takový citát jsem četla. Byl o lidské představě významu slova navěky. Když se ve vztahu k člověku řekne navěky, lidé si představí…
Je to takový můj osobní zvyk. Dělám to každý rok už několik let. A je to pro mě možná větší a bohatší tradice než samotné Vánoce. Sednu si doprostřed pokoje na podlahu, vysypu obsah skleněné nádoby na zem a začnu se prohrabovat všemi těmi vzpomínkami, které mě zahřály u srdce.…
Jsem typ člověka, kterého popadá panika jen při zmínce slova doktor nebo zubař. A co teprve, když stojím v ordinaci a dotyčnému člověku se dívám do očí. A co hůř, co když osoba v bílém plášti má v ruce jehlu?! Nejsem si jistá kolik lidí si tenhle panický stav dokáže…
Když jsem odešla ze školy s maturitním vysvědčením v ruce byla jsem nadšená a vyděšená zároveň. Myslela jsem si, že jsem zvládla nejtěžší zkoušku tohoto roku. Všechno, co potom ale přišlo byly mnohem větší lekce. Přišla totiž škola života a tohle mě naučila: Myslím, že je pro lidi jednodušší řešit to,…
Bezmyšlenkovitě ale s úsměvem jsem hodila poskládaný kousek papíru do skleněné sklenice plné dalších poskládaných papírků, útržků či lístků z koncertů. Úsměv se mi o něco rozšířil a i přesto, že ještě není tak úplně konec roku, začala jsem vzpomínat co všechno najdu, až to posledního prosince všechno vysypu na jednu hromádku…
Někde mezi svými myšlenkami, že to ten den “krásně” začíná, jestli jsem do nákupního košíku hodila opravdu všechno a vážným vnitřním zaražením, jestli si pamatuju pin od karty jsem se postavila do dlouhé řady k pokladně. Člověk by řekl, že v 9 ráno snad ještě ani nebyl čas najít důvod,…
