Pokaždé, když do mého života přišel někdo nový, když jsem se s někým sblížila, pokaždé mě to změnilo. Ukázalo mi to nový pohled na svět, nový pohled z nové perspektivy.
Samozřejmě, že jediným důvodem nebyl člověk samotný, jeho chování, přístup k životu a jeho životní příběh, do kterého mě nechal nahlédnout, svou roli také sehrál čas. Čas během něhož se všichni měníme – dospíváme.
Je zvláštní, že pokaždé, když se to stane, lidé okolo mě, lidé, kteří si myslí, že mě znají – ale není tomu tak – mi řeknou, že je to špatně.
Říkají, že je to špatně, jelikož přestávají mít kontrolu nad tím, jak moc mě znají, kontrolu nade mnou, nad mým chováním k nim, ke společnosti okolo mě. To většinou lidi začne děsit.
V určitém směru to děsí i mě samotnou. To kolik jiných cest může odkrýt jeden člověk. Ale …
Ani v jednom případě nepřišel den, kdy bych litovala, že se to stalo. Že jsem je mohla potkat, že jsem s nimi mohla trávit čas, že mi dali šanci poznat je.
Každý člověk mi totiž dal nový pohled na věci a situace kolem mě, ukázal mi nové možnosti, jak žít, jak trávit svůj volný čas.
Stejně tak jako každá situace i každý člověk nám něco dá, i když zcela nezáměrně.
- Zastavíš na rozcestí, nebo to projedeš na červenou? - 29/02/2020
- šlápneš na plyn a přeřadíš. - 15/04/2018
- pár vteřin štěstí. - 05/09/2017
tak v tomto máš úplnú pravdu….každí človek ktorého v živote spoznáme nám niečo prinesie lebo každí sme iní a každí má alebo vie niečo čo ostatní nie a preto je tomu tak…. tiež síce niekedy nechápem niektorých ľudí prečo sa zmenili ale časom som sa naučila že každí má proste svoje rozhodnutia a bez ohľadu na to či sa to ostatným páči jeho tie rozhodnutia niekam posúvajú, robia ho šťastným a tak to má byť!