Po tom co dokoukám film mám vždycky hlavu plnou myšlenek, nápadů, teorií. Není to tak, že by mě film donutil něčemu věřit, to ani náhodou, jsou to pouhé teorie, a tady je jedna z nich …
Osud, mnoho lidí na to věří, cesta předepsaná v knize, v elektronickém souboru a každá událost přinese něco … Poskok nebo pád.
Ale co když?
Co když není osud? Očekávám, že jsou jedinci, kteří by mi za tohle s radostí něco obili o hlavu, ale co když to tak opravdu je?
Co když neexistuje osud a náš život je jen shoda náhod.
Protože já náhodou potkala člověka, který mi změnil život. Náhodou jsem se zatoulala do obchodu s perfektním svetrem. Náhodou jsem nenechala utonout holku, která se málem utopila na souši. Náhodou se se mnou cizí kluk dal do řeči, a on mi ukázal, že nejsem tak neviditelná jak jsem si myslela. Náhodu se moje stávající škola nachází v části města, kde jsem strávila dětství a s každým krokem vidím desítky vzpomínek .…
Co když osud vůbec neexistuje a náš život je tvořen jen náhodnými náhodami?
Náhodnými lidmi, které náhodou potkáme?
Náhodnými situacemi, které náhodně potkají nás?
- Zastavíš na rozcestí, nebo to projedeš na červenou? - 29/02/2020
- šlápneš na plyn a přeřadíš. - 15/04/2018
- pár vteřin štěstí. - 05/09/2017
A nebo je všechnocos popsala naopak osud?
Já snad nevěřím ani na jedno, i když… nevím vlastně. Spíš věřím, že si to k sobě všechno přitahujeme sami ;)
Myslím, že náhody neexistují, vše je otázka našeho nastavení, naladění, našich vibrací. Pokud konáme v souladu s vesmírnými zákony, Vesmír nás ve všem podpoří, dopřeje nám to, co nás posune dál.