Konečně jako by všechno zapadlo do rovnice. Ne do průměru, ale do směsice myšlenek, které mě jako pohádky na dobrou noc uspávají, když mou myslí proplouvají myšlenky, které mě dusí a nutí mě myslet si, že se topím, když všude kolem je sucho jako na Sahaře.
Sedím, kolem ticho, nebe už dávno ztratilo nádechy romantických odstínů růžové a oranžové. Všechno potemnělo a ztichlo. Žádný vzdálený smích, cinkání lahví, ani vzdálené předení motoru aut. Jen tlukot mého srdce, šustění stránek knihy, klidný dech psího společníka – někoho komu nevadí, že mu nevěnuji všechnu svou pozornost a stačí ji jen má přítomnost k tomu, aby se cítila komfortně – a světlo baterky mobilu.
Celé mé tělo se mírně houpe a já si nejsem jistá je jestli je to čtvrtou skleničkou vína, nebo nestabilitou houpačky visící ve vzduchu.
A když odložím knížku, nohami se dotknu dlažby rozehřáté od slunečních paprsků a zády se sklouznu po stěně, nad hlavou oblohu zalitou hvězdami, je to jako bych byla někdo jiný. V ústech stále chuť sladce trpkého vína – chuť, kterou jsem nemohla vystát a hnusila se mi – prsty kreslící vzorce na popraskané kachličky, všechno je jiné než kdy předtím. Jiné než jak jsem si kdy dovedla představit. Nikdy to takové nebylo a nikdy už nebude, ale samotnou mě zaráží ta změna. Změna podstoupena během jednoho roku. To mě přivádí na myšlenku, co ten další rok? Další rok, již s maturitním vysvědčením v kapse, nebo ten následující? Jediné co mi bubnuje v uších je hlas mě samotné: Jen doufám, že ne tady. Musíš se totiž přestat bát. Jenom se podívej.. tolik věcí jsi musela překousnout. A teď? Teď je tady další rok, ze kterého můžeš vytěžit maximum a konečně se nechat odvlát na místa, kde to bude takové jako v těch pohádkách na dobrou noc …
Míša Gřešková
Latest posts by Míša Gřešková (see all)
- šlápneš na plyn a přeřadíš. - 15/04/2018
- pár vteřin štěstí. - 05/09/2017
- vděčnost. - 22/08/2017
Skfělééé