stejné jako vždy.

Automatizace chůze zapnuta. Pokládám nohu před nohu a pomalými kroky procházím cestičkou kolem pole zalitým červenými hlavičkami vlčích máků. Zapadající slunce vytváří na pošmourné obloze abstraktní umění kouzelné jako vždy. Jako vždy, ale krom obrazců na nebi – které jsou vlastně také úplně jiné než vždy – a faktu, že…

Continue reading