Život není o vzdělání, které dostaneš ve škole. Není to o hodinách zeměpisu, ekonomie nebo marketingu, které stejně ve škole prospíš nebo protextuješ. Život je o půlnočních návštěvách prázdných bister se dvěma opilými kamarády o několik let staršími než ty, kteří s majitelem (kterého vidí poprvé v životě) probírají reklamní strategii. O…
Jsem typ člověka, který když si přečte citát, tak se nad ním zamyslí nebo hůř, najde se v něm, najde v něm někoho a vztáhne si ho na svůj život. Jeden takový citát jsem četla. Byl o lidské představě významu slova navěky. Když se ve vztahu k člověku řekne navěky, lidé si představí…
Je to takový můj osobní zvyk. Dělám to každý rok už několik let. A je to pro mě možná větší a bohatší tradice než samotné Vánoce. Sednu si doprostřed pokoje na podlahu, vysypu obsah skleněné nádoby na zem a začnu se prohrabovat všemi těmi vzpomínkami, které mě zahřály u srdce.…
Jsem typ člověka, kterého popadá panika jen při zmínce slova doktor nebo zubař. A co teprve, když stojím v ordinaci a dotyčnému člověku se dívám do očí. A co hůř, co když osoba v bílém plášti má v ruce jehlu?! Nejsem si jistá kolik lidí si tenhle panický stav dokáže…
Když jsem odešla ze školy s maturitním vysvědčením v ruce byla jsem nadšená a vyděšená zároveň. Myslela jsem si, že jsem zvládla nejtěžší zkoušku tohoto roku. Všechno, co potom ale přišlo byly mnohem větší lekce. Přišla totiž škola života a tohle mě naučila: Myslím, že je pro lidi jednodušší řešit to,…
Bezmyšlenkovitě ale s úsměvem jsem hodila poskládaný kousek papíru do skleněné sklenice plné dalších poskládaných papírků, útržků či lístků z koncertů. Úsměv se mi o něco rozšířil a i přesto, že ještě není tak úplně konec roku, začala jsem vzpomínat co všechno najdu, až to posledního prosince všechno vysypu na jednu hromádku…
Někde mezi svými myšlenkami, že to ten den “krásně” začíná, jestli jsem do nákupního košíku hodila opravdu všechno a vážným vnitřním zaražením, jestli si pamatuju pin od karty jsem se postavila do dlouhé řady k pokladně. Člověk by řekl, že v 9 ráno snad ještě ani nebyl čas najít důvod,…
V posledním měsíci jsem byla na 2 koncertech. Dvou koncertech zcela odlišných formátů, ve finále to ale nebyl zas až takový rozdíl v pointě. Když jsem před pár týdny seděla v Tipsport aréně a vedle mě seděl kluk, držící mobil v nepřirozené pozici už takových 5 minut, a čekal až…
V dnešní době, kdy snad neexistuje člověk, který by neměl účet na žádné internetové stránce, už snad ani neexistuje (ano i moje babička ho má!!!) je vtipné číst příspěvky lidí na Facebooku, že sociální sítě jsou hnus. Doba se razantně posunula dopředu a je zhola dementní očekávat, že děti/mládež budou…
„A do jakého článku?“ „O supermanovi.“ „Jsi snad Lois Laneová, aby jsi o něm psala?“ „Ne, ten můj nemá plášť, ani neumí létat. Není super a v podstatě ani man, protože je pořád jenom kluk.“ Nebyla to jeho výška, která mě ohromila, tou se řadí do průmětu, nebylo to ani…
Vždycky když jsem se ptala rodičů na maličkosti ze základky/ střední nechápala jsem, že si to nepamatují. Vždyť je to tolik jasné, tolik důležité. Ale teď chápu. Nepamatuju si ty maličkosti, o kterých jsem si myslela, že tady budou navždycky. Den, kdy jsme se poprvé pohádali s nejlepší kamarádkou. První…
Najednou když procházím v 10 večer unavená, nebe ještě mírně zbarvené do romantických barev západu slunce. Po pravé straně rodinné domy, kde se nesvítí, protože zítra je pracovní den a to pro studenty a dospělé znamená brzké vstávání a já nejsem ani jedno, proto si užívám prázdnotu ulic kolem mě.…
