Zmatek v mysli, úsměv v srdci

“Děsíš mě, víš o tom?” Tiše jsem šeptla.
“Proč?” Na jeho tváři se objevil úšklebek, ale zároveň starost. Nevěděl jestli to je jen další z mnoha her, nebo jeden z těch rozhovorů, do kterých vkládám všechno i když je to děsivé sdílet myšlenky, které jsem doposud mnohdy nepřipustila ani sobě.
“Protože před tebou říkám věci, které jsem si do té doby ani neodkázala připustit sama sobě, natož, abych je poskládala do slov dávajíc pohromadě nějaký smysl.” Dívala jsem se do jeho očí a tápala po náznacích jeho myšlenek. Jakýkoli náznak toho co má slova způsobila. Nic. Jen velké prázdno.
“Proč ale zrovna já?” Stejnou otázku jsem si položila už několikrát. Nikdy jsem ale nenašla uspokojující odpověď.
“Možná protože jsi přišel v pravou chvíli. Nebo taky možná jsi jediný u koho mám pocit, že poslouchá a zároveň mi věří.” Zakroutila jsem hlavou. “Mělo by to znít jinak. Tohle je …” Zamyslela jsem se. “Až příliš obyčejný, nedostačující.”
“A proč si myslíš, že je to mnou? Ty sama jsi přece musela dospět.” Zvedl ze stolu skleničku s vínem a přiložil si ji ke rtům. Mlčela jsem. Pokládal mi stejné otázky a oponoval mi stejnými slovy jaká napadala i mě samotnou. Pečlivě jsem se snažila poskládat to všechno dohromady. Dát svým pocitům formu slov. Činilo mi to ale větší námahu než mnohým uběhnout maraton. Nikdy jsem v tom nevynikala a ani v tomto případě se nestal zázrak.
“Bereš mě takovou jaká jsem a zároveň tím jaký jsi ty mě nutíš go out of my comfort zone.” V tváři se mu mihl zmatek. “A v obou případech to je pro mě děsivé. Všechno to na sebe krásně navazuje. Věříš mi a to mi dodává pocit, že ti na mě záleží, že mě máš rád – není to pro mě jedna z těch přirozených věcí – a to je to co mě nutí dělat věci, abych si tě udržela, abych tě svou odtažitostí a strachem neodehnala jako všechny ostatní, abych ti tímto chováním nedala najevo, že to tebe nestojím, protože to není pravda. Vlastně je to pravý opak pravdy. Děsíš mě a to je to co mě nutí překračovat své hranice, je to ta věc co mě nutí chtít je posunout. Ale právě proto všechno ti patří můj dík, že sis mě všiml a nevzdal ses i když já nepřekypovala přátelskostí a chutí žít život nejen jím procházet s hlavou v oblacích a nenávistí v srdci.”

 

 Někdy – v poslední době – to jsou články, 
které řadím do kategorie: co kdyby? 
Co kdybych měla odvahu začít mluvit
s lidma opravdu o všem. 

Zmatek v mysli, úsměv v srdci
5 (100%) 4 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka