vykoupena ze strachu.

Sedím ve vlaku. Kolem mě šum hlasů a okna zalitá západem slunce. Nedokážu vysvětlit proč, ale cítím se jako super hrdina. Jako bych dokázala všechno jako by nic nebylo nemožné.
Vlastně si plně uvědomuji bolest z předešlého dne. Drápy sápající se mi po srdci a plících. Úzkost a neschopnost se vyrovnat s tím, že tady není. Že se nemůžu rozběhnout pro objetí. Popravdě mě to ale vůbec nezajímá. Jako tlačítko turn on a turn off. Vím, že to tam je a může být tma, ale stejně tak můžu kdykoli rozsvítit.
Vlastně to není jen o téhle chvíli. Je to o posledních pár hodinách, dnech, týdnech a možná měsících. Ukryto v slzách, úzkosti, zoufalství a smíchu zakrývající to všechno.
Jen málo lidí to zažilo a není co závidět, ale jako bych se dozvěděla že umírám a rozhodla se z toho vytěžit co nejvíc to jde. Začala jsem si plnit své úniky – pomalu ale každé tempo je pro posun důležité – a všechny strachy společně s nimi se otupovaly a mizely.
Radost vykoupená v bolesti a strachu, že to nevyjde a umřu bez toho abych vůbec začala žit …

vykoupena ze strachu.
3 (60%) 2 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka