úniková kotva.

“Zase jsem to udělala.” Šeptnu a čekám na reakci.
“Co?” Zavalí mě vlna zděšení z jeho strany.
“Zase jsem spadla.” Nadechne se a chce něco říct, chce protestovat, dát mi přednášku ale zároveň říct něco co by ty rozbité části slepilo dohromady. “Tentokrát to ale bylo jiný.”
“ V čem?” Je skeptický a podezřívavý.
“Tentokrát jsem nechtěla utéct. Jenom ta myšlenka a všechno se ve mě sevřelo mnohem víc.”
“Tak co se stalo?” Mračí se a je rozrušený, všechna jeho soustředěnost se vypařila.
“Tentokrát bylo jediné místo, kde jsem chtěla být.”
“A to?” Zvědavost z něj táhla jako alkoholové výpary po dlouhé páteční noci.
“Vlastně to asi není konkrétní místo .. já nevím jak to nazvat.”
“Tak už se vymáčkni!” Zvýší hlas a přiláká tak pozornost několika párů očí. Podívám se na něj. V jeho očích je něco jinak, jako by se celý vesmír změnil mrknutím oka.
“Jediné co jsem chtěla… nechat se obejmout. Slyšet tlouct tvoje srdce a cítit to, čemu ostatní říkají láska a my přátelství. Poprvé jsem nechtěla pryč, nechtěla jsem být sama, bylo to poprvé co jsem někoho potřebovala, kdy jsem o někoho stála.” Na tvář se mi vkrádá úsměv.
“Je mi ctí, že jsem se stal tvou únikovou kotvou.” Usměje se, ale je mi jasné, že něco uvnitř něj se uzluje a touží vyslovit tolik otázek ..

úniková kotva.
Ohodnoťte článek

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka