tragičtější než Shakespeare.

Už se vám někdy stalo že jste potkali svou spřízněnou duši, o které jste byli přesvědčeni, že je vaše životní láska?
Ano?
A kde je tedy právě teď?

Povím vám příběh, 2 spřízněné duše, láska, ale zároveň jen hra následovaná nenávistí a popíráním.

Představte si mladou slečnu- nemyslím dnešní třináctky s rudými rty, totálně našrot polonahé v laciném klubu- dejme tomu, že 60 léta 20. století. Styl oblékání něco jako z Pomády.
A teď si představte, že ona dívka má nejlepší kamarádku. Obě milují život a užívají si ho každým douškem. Večery se skleničkou vína v baru, kde hraje živá kapela – chlapci tak v jejich věku milující život stejně jako ony dvě.
Nějakou shodou náhod se naše hrdinka seznámí s klukem plným lásky k hudbě a užívání si. Že si užívali jak se patří se projevilo až za 9 měsíců ale to je jiný příběh …
Jde o příběh, který se zvrtl. Nikdo neví – historici, kamarádi, manželé ani děti – jak přesné informace jsou, zda jsou to jen pohádky nebo pohádkové reality, ale příběh říká, že oni dva spolu pohádku prožili.

Pamatuju si, když jsem ty slova slyšela, cítila jsem tolik lásky i přes to, že to nebylo originální znění, pouze reprodukce.
Chodili spolu za zábavou, skleničky vína, ona se nechávala očarovávat jeho talentem a on své city přenášel do hudby naplňující tehdejší kluby.
Říkala, že se nikdy s nikým necítila jako s ním, onu spřízněnost a lásku.
Jenže jak to tak bývalo, vojna skončila a chlapec se posunul o něco dál. Některé historky říkají, že tím to neskončilo, některé ano. Hlavní je ale ta tragédie, která následovala. Chlapec dospěl a utekl před vším s čím nesouhlasil za hranice.
Dívka dospěla také a místo svého srdce poslechla rozum. Po všech puberťáckých nedospělých hrách, které hrála sklouzla do další. Tentokrát se ale stala zcela jinou postavou, zvážněla ale rozhodně nezmoudřela, jen začala své srdce používat skutečně pouze jako orgán k roznášení krve v těle. Na svého vojáka a spřízněnou duši uvrhla embargo a schovala do šuplíku zavřeného na 10 západů.
Smůla, prachobyčejného vojáka vystřídal princ, kterého ona ale viděla jen jako prachsprostého vidláka. A kvůli zbabělosti a přílišnému egu se nechala odkopnout jedním odmítnutím a doteď žije sama zavřená ve své věži plné hanby a studu, jak sama své vězení popisuje …

Jenom tím chci říct, že pokud máte někoho, někoho u koho TO cítíte a jste si tím jisti – vlastně i když si jisti nejste – prostě do toho skočte (ne, že já bych byla zrovna téhle nátury, ale cizí rady se vždycky poslouchají líp). Nenechte aby o vás jednou nějaká praštěná puberťačka psala příběh smutnější než samotná tragédie Romea a Julie …
(P.S a pak, že náš William byl umělec, houby jen se koukal kolem sebe měl čich na zhrzené duše)

tragičtější než Shakespeare.
4.6 (91.67%) 12 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Šíťa napsal:

Přeji Ti krásný den!

Musím říct, že je to opravdu krásně napsané – s myšlenkou, plné lidských maličkostí a řešení problému, který prožívá jistě každý v každém věku.
Čte se to inspirativně, ale strach.. věř mi.. ten je asi větší.
..ale nevzdávejme se.

(S)měj se!

Šíťa

Míša Gřešková napsal:

Tobě taky krásný den!
Děkuju, tvůj komentář mě moc potěšil.

Karla Foltisová napsal:

Blbost. Popravdě to nechápu, protože to nemá ani hlavu, ani patu. Přeskakuješ tam páté přes deváté. První píšeš, že za 9 měsíců dítě a najednou něco, že on utekl a já už nevím, co ona. Ale o děcku ani zmínka. Pak nějaký princ, pochopila jsem, že ona ho nechtěla, on ji jo. Ale najednou tam píšeš, že ona se nechala odkopnout. Prostě to na sebe vůbec nenavazuje :D píšeš a za chvíli nevíš, cos vlastně napsala.

Míša Gřešková napsal:

Než jsem článek publikovala, tak jsem chtěla znát zpětnou vazbu a nikdo si nestěžoval. Jsi jediná, kdo nepochopil pointu, o kterou v článku šlo.

Je čas žít. Každý si tvoříme svůj příběh. Věřím, že o mě bude „praštěná puberťačka“ psát inspirativní příběhy.

Mí. napsal:

Ta změna je skvělá. Upřímně věž hanby se musí zbourat.
Mám podobný příběh, máš pravdu je lepší skočit do toho po hlavě.
Srát na rozum. Nádherně píšeš. Tvůj blog si zaslouží větší návštěvnost.
Krása! Píšeš skvěle.

Míša Gřešková napsal:

Děkuju moc! Jsem ráda, že má někdo další stejný názor.