stejné jako vždy.

Automatizace chůze zapnuta. Pokládám nohu před nohu a pomalými kroky procházím cestičkou kolem pole zalitým červenými hlavičkami vlčích máků. Zapadající slunce vytváří na pošmourné obloze abstraktní umění kouzelné jako vždy.
Jako vždy, ale krom obrazců na nebi – které jsou vlastně také úplně jiné než vždy – a faktu, že jsem zase skončila tam kde vždy, v překladu: zahrabaná pod hromadou papírů přičemž informace na nichž jsou pro mě zapamatovatelné stejně lehce asi jako  egyptské hieroglyfy, je vše úplně jinak.
Vzduch voní po dešti a heřmánku a tato vůně omamuje mé myšlenky, zdají se proto být o něco méně nesmyslné. Přesto to tady pořád je. Zmatek. Nepochopení. A nedostatek odpovědí na věci, které bych měla nechat být.
Otázky typu: proč? Proč se bát?
Jak? Jak to jen říct?
Kdy? Kdy tady budeš zase jen pro mě a moje srdce bude bít jen pro přítomný okamžik?
Kde? Kde znovu naleznu místo, kdy zapomenu a bude to jen o přítomném okamžiku a radosti kolující v mých žilách?
Kdo? Kdo bude ten kdo uklidí ten všudepřítomný bordel?
A nakonec, jakým způsobem? Jakým způsobem se dá vypnout a necítit nic, co by stahovalo jako kotva ke dnu?

A teď mi řekni, jsem to jenom já, nebo to je svět, kdo je zmatený a zamotaný?

stejné jako vždy.
5 (100%) 2 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka