smysl života.

Znáš ten šílený pocit, když máš strach? Opravdu šílený strach. Děsivě šílený strach a nedokážeš to kontrolovat? Kdy to nejsi ty, kdo ovládá tvé tělo, ale všichni ti démoni?
Všichni v životě zažijeme zlomové momenty, momenty, které nás složí na kolena. I přes to, že je mi jenom 18, pár už jsem jich zažila a mnohdy jsem myslela, že už se nepostavím.
Momentálně mě na kolena sráží každé slovo, protože vše směřuje k maturitě, budoucnosti a příšerně se zhoršujícímu stavu rodinného příbuzného. Může se to zdát divné, ale vše to spolu úzce souvisí a všechno to probouzí ony démony.
Nemá cenu zmiňovat se o maturitě a všechno co jsem ještě neudělala – prý to tak funguje u všech – ale co po maturitě? Nejsem expert co po maturitě, vlastně sama vůbec nevím, netuším a každá tahle otázka drásá moje nervy i žaludek.
Dneska jsem se ale zcela náhodně dostala do kontaktu se svým strejdou, je mu 40, umírá na rakovinu a vypadá hůř jako jeho otec. 5 minut od odchodu z jeho bytu z mých a máminých úst několikrát po sobě zaznělo: to je strašné.

Mamka prohodila něco o smyslu života, mé myšlenky okamžitě přepnuly k hodinám psychologie a pak sobecky k mojí osobě. Popadla mě hrozná úzkost a panika, tohle se může stát každému z nás, nemoc, smrt … A vlastně nevím co je horší.
Jednoho dne umřeme, nikdo neví jestli to bude za 50 let nebo 5 dní, blik a nejsme, ale co ta druhá varianta? Co ta možnost, že blik a všechno je špatně? Jediné na co se zmůžeš je dojít si na záchod – v lepším případě. Přesně slyším hlasy teenagerů: však mám čas.
Jasně, pár týdnů a mám autoškolu, pár měsíců a mám maturitu, ale co pak? Mám dva papíry a co s nimi? DO té doby každý dostaneme spoustu příležitostí, kdy můžeme dát svému životu smysl, ale v tu chvíli je to pro mě rozhodující okamžik. Můžeme se schovat – za rodiče, za zaměstnavatele, kteří nám budou vyplňovat NÁŠ čas, nebo můžeme dát svému životu smysl a postavit se na nohy, můžeme všechny ty momenty, které nás složily na kolena, vzít a díky nim vstát silnější.
Věřím, že se najdou lidé – především rodinní příbuzní – kteří mě za následují slova zkritizují a budou mnou i těmi slovy opovrhovat, ale strejdu bych zařadila na levou stranu, nikdy nenašel nic co by skutečně miloval, koníčky, člověka, sny, a tak si něco jiného našlo jeho. Nikdy bych si nedovolila jím opovrhovat, pracoval tvrdě, ale nikdy nenašel smysl života, něco co by ho dělalo opravdu šťastným – můj osobní pohled, není v tom nic ofenzivního, nic co by mělo někomu ublížit.

A pak jsem si opět vzpomněla na hodiny psychologie, na ženu, která s námi každý týden tráví pět a čtyřicet minut a dává nám vše co může. Informace, názory, zkušenosti … Je zaměstnanec a podle manažerských/ podnikatelských kurzů (tímto zdravím pana Mazura, a na vysvětlenou musím dodat, že já si věci vždycky vyložím jinak, než jsou myšleny, i přes to, že jejich původní význam chápu) je na levé straně, pro mě je to ale osoba, která je na pravé straně. Pravá strana pokud jde o život, není jen dalším pasivním dílkem ve společnosti. Všechno co nás přímo rozbije při nárazu na zem ona překonala a postavila se.

Směr, kterým jsem článek chtěla ubírat jsem ztratila někde u druhého odstavce, všemi těmi řádky jsem jen chtěla připomenout – sobě i ostatním – že je v pořádku mít strach, ale není v pořádku nechat strachy vyhrát. Není v pořádku nechat démony sežrat všechno barevné uvnitř nás a stát se zatrpklými staříky nadávajícími, že si kvůli mládeži nemohou sednout v MHD. Všichni ti démoni uvnitř nás, jsou jen prostředky jak najít smysl svého života tím, že je převálcujeme, že budeme usínat plní radosti, s pocitem: když zítra umřu, mohou na mém pohřbu říci; zvládl/a všechno, co chtěl/a, našel/našla cestu a i přes kameny si ji vydláždila diamanty, miloval/a svůj život.

smysl života

smysl života.
5 (100%) 4 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka

To je takové … těžké … Já nepřemýšlím nad příležitostmi – já beru ty, které přijdou :) Asi úplně nereaguji na celý článek, ale … Ale je to takové těžké pro mne, člověka trpícího úzkostí :) Každopádně s posledními řádky musím jen a jen souhlasit :)