síla přítomného okamžiku.

Seděla jsem v Hyde parku. Před očima mi procházeli lidé usmívající se na kachny v rybníku naproti mě. Za zády mi pobíhaly veverky, krotší a milejší k lidem než já sama. Pozorovala jsem stříkající vodotrysk, očima klouzala po London eye schovávající se za stromy a vdechovala čerstvý vzduch s příchutí nikotinu. Poslouchala česká slova vedle mě a anglická všude kolem.
„Tolik věcí na focení. Vůbec se na to tady nedíváš okem umělce. Tolik pěkných fotek by bylo.“ Pohlédla jsem do modrých očí a snažila jsem se jeho slova ignorovat.
Viděla jsem to. Viděla jsem všechny ty nádherné snímky, zarámované fotografie, ale neměla jsem nejmenších chuť vytáhnout foťák a poslouchat cvakání spouště – poprvé v životě ne.
Jen jsem seděla a užívala si tu chvíli. Poprvé v životě jsem totiž cítila, že o nic nejde.
Seděla jsem ve městě svých snů, s lidmi o kterých jsem nevěděla nic a zároveň jsem neměla potřebu se na nic ptát, žádné otázky ohledně ničeho – a že by těch otázek mohla být spousta. V tu chvíli – i přes příšernou únavu, poslintané, ulepené vlasy a příšerný stav mého žaludku – nikdy jsem se necítila tak dobře. Klidně. Spokojeně.

Vzpomněla jsem si na chvíli, kdy jsem seděla sama v pokoji, slzy na krajíčku, prsty na klávesnici a před očima obrázek dívky v šále, s kelímkem kávy v Central parku, NY. A i přes to, že všechno bylo jinak, jiné místo, jiná situace, všechno se v tu chvíli zdálo být v pořádku. Víc než v pořádku.

Poprvé v životě jsem si uvědomila, že bych se mohla zamilovat do něčeho tak obyčejného a primitivního a stačilo by jen pár vteřin.
Pár vteřin na místě, které mě udržovalo při životě jen jako myšlenka. Pár vteřin s lidmi, které bych si vedle sebe nikdy nedokázala představit.

síla přítomného okamžiku.
5 (100%) 3 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka