Pro pisálky, snílky nebo přátele

Stalo se vám už někdy, že jste leželi v posteli / seděli u stolu s tužkou v ruce popřípadě s prsty připoutanými ke klávesnici a vaše myšlenky se točili jen okolo jedné osoby? Říká se tomu snění s otevřenýma očima, u mě to lidé také nazývají fantazie a kreativní psaní.
Myslím si ale, že mnohdy ani ti nejpozornější čtenáři nemají sílu odhalit kolik svých vlastních naivních nadějí jsem vložila do slov dávajících dohromady takzvaný článek / příběh / povídku.
Myslím, že mnoho z mých přátel – nebo jen lidí, které znám – by bylo překvapeno kolik slov jsem o nich kdy napsala bez toho, aby to poznali.
Mnohdy to ani není možné odhalit, pro mě je to ale tou nejdůležitější částí příběhu. Je to jako když čtenář dává ve své mysli papírové postavě tvář podle těch, které dobře zná.
Mnohdy píšu o lidech, kteří mi chybí, které bych si přála mít u sebe. Často se do příběhů rodících se pod mými prsty zamotávají mé vzpomínky, vzpomínky na okamžiky, které se svou maličkostí ale zároveň vyjímečností vryly do mé paměti. Ale pak tady jsou taky případy, kdy o věcech/ lidech píšu, abych je ze svých myšlenek vyhnala. Abych všechno co vůči nim cítím – lásku, vztek, nenávist –  zanechala jen jako nic neříkající slova na bílem papíře.
Tak nebo tak, mnoho lidí by bylo překvapeno nakolik mi jejich slova nebo oni sami utkvěli v paměti ….

 

Píšu, protože to je pro mě jako druhý svět.
Píšu, protože tak můžu být s lidmi, kteří jsou momentálně příliš daleko nebo protože jednoduše nezapadám do jejich života …
Píšu, protože si chci uchovat všechny ty vzpomínky, které mě nutí usmívat se …
Píšu, protože se chci zbavit všech těch pocitů a myšlenek, které mi nedají spát …

Pro pisálky, snílky nebo přátele
4 (80%) 4 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Deilen napsal:

Když píšu povídku, příběh, knížku… to je jedno, nikdy na tom nezáleželo, tak také vlastně čerpám ze svých zkušeností, životních strastí a mnohých lidí, kteří se okolo mě vyskytují a ani oni nevědí, kolik jejich střípků osobnosti jsem vložil do povídek. By se hodně divili…

Katelin napsal:

Také to tak občas mám. Když si rodiče čtou povídku, ptají se „A to je o tobě?“ „Ten otec jsem já?“ Vždy jim odpovídám, že je to vše vymyšlené. Ale když si to znovu přečtu a víc se nad tím zamyslím, vidím tam podobu taťky nebo někoho jiného. Píšu to bezmyšlenkovitě, ale stává se to.

Míša Gřešková napsal:

Myslím, že tak to má většina lidí, kteří píšou. Já když ale píšu tak mám přesnou představu postav, a občas (většinou) se podobají lidem, které znám, nebo mé postavy přebírají jejich slova.