Nekonečno tváří lásky

Čím víc jsem starší, tím víc jsem zatahována do debat, v nichž je jedním z hlavních témat láska. Lidé se mě často ptají, zda jsem zamilovaná. Až doteď jsem odpovídala „Ne.“ Ale to byla jedna ze lží, kterou jsem si ani neuvědomovala. Jistě, že jsem zamilovaná. Miluju přátelství s jednotlivými lidmi, miluju svou …

Continue reading

Změna tam. Změna támhle. Aneb každý musí dospět, ale to neznamená být dospělý. . .

Pozorně jsem si prohlížela dívku v zrcadle. Svým způsobem mi přišla neuvěřitelně cizí. Jako neznámý kolemjdoucí na ulici. Ale její oči mi byly až příliš povědomé. Pořád se v nich zrcadlila ta vystrašená, stydlivá holka. Pořád jsem ji tam viděla. Pořád jsem cítila, jak moc je vyděšená. Jak moc má …

Continue reading

Svět za zrcadlem

Mé blankytně modré oči kriticky klouzaly po odraze v zrcadle. Nesnášela jsem to, co se tam odráželo. Jakmile jsem zaslechla smích a hlasy blížící se ke školním záchodkům, odtrhla jsem svůj pohled od zrcadla, sebrala školní tašku, ležící u mých nohou, a snažila jsem se co nejrychleji odejít. Poslední, co jsem …

Continue reading

Before I die, I want be inspiration for someone ✓

#be inspiration for others #be inspiration for someone Přesně si pamatuju ten okamžik. Seděla jsem v autě, projížděli jsme zrovna Kravařemi, když se můj mobil hlásil o pozornost. Příchozí email oznamující nový komentář na mém blogu, způsobil více radosti, než se dalo očekávat. Slečna, která byla autorkou komentáře, zamýšlela napsat obyčejný komentář …

Continue reading

I like poeple who smile when it`s raining

Vešla jsem do lesa a obklopila mě vůně dřeva a vlhkosti, kterou za sebou zanechal déšť. Z každým zašumněním korun stromů se sneslo na zem pár kapek vody.  Les vypadal jako kouzelná krajina. Trošku jako Terabithia bez mostu. Jediné co chybělo byli skřítkové, kteří by dokreslili pohádkovou atmosféru kouzelného lesa.  …

Continue reading

Music speaks when words can`t

Prázdnou chodbou pařížského hotelu se rozléhal smích utíkající skrz dveře pokojů. Nebylo to pro mě nic překvapujícího, ještě před chvílí jsem svým smíchem přispívala do hluku, který ovládal hotel. Co mě ale donutilo zastavit a zaposlouchat se, byl líbezný zvuk kytary. Naklonila jsem se ke dveřím, které mi zabraňovaly vychutnat …

Continue reading

Dream big, because everything is possible!

Nikdy jsem moc veřejně nemluvila o svých snech, přáních. O tom, čeho bych chtěla dosáhnout. Měla jsem strach z výsměchu. Z výsměchu, že mé sny by mohly být až příliš odlišné, že by to lidem mohlo ukázat až příliš velkou část mé samé. Čím více ale poznávám některé lidi, tím méně mám …

Continue reading

Miluj pro to, co cítíš, ne pro to co vidíš – 2. díl

PŘEDCHOZÍ DÍL „Samanto, máte návštěvu.“ Hlas ženy se rozlehl domem. Sam odlepila své prsty od klávesnice. Instinktivně se otočila ke dveřím, které během pár vteřin zavrzaly. „Nějaký Alex tvrdí, že se znáte.“ Samantina tvář se rozjasnila. Ostatně jako vždy, když se jednalo o Alexe. „Ano známe se. Anno, mohla bys …

Continue reading