nevzpomínám si.

Vždycky když jsem se ptala rodičů na maličkosti ze základky/ střední nechápala jsem, že si to nepamatují. Vždyť je to tolik jasné, tolik důležité.

Ale teď chápu. Nepamatuju si ty maličkosti, o kterých jsem si myslela, že tady budou navždycky. Den, kdy jsme se poprvé pohádali s nejlepší kamarádkou. První pusa. První pětka. První dětská láska. Nepamatuju si den, nepamatuju si rok.

A tak stejně se to stane s příběhy, které jsou pro mě teď každodenním šálkem čaje. Ten kluk s pěkným úsměvem, který se na mě ani nepodívá. Nejlepší kamarád, který přede mnou klopí pohled. Zvědavost, zda budu mít někdy dostatek odvahy říct mu všechny ty slova chutnající po rumu za střízliva. Nechápavost svého vlastního myšlení, proč jsem neřekla ne, bez toho aby se zeptal. Ta šílená zoufalost, že jsem to pokazila … Jednou to nebude vůbec podstatné.
Jednou se to stane jen dalšími: nevzpomínám si, jejichž datum už je zapomenutým příběhem.

Všechny ty problémy, trápení a prázdné místa, budou nahrazeny něčím jiným. Něčím usměvavým, naplněné láskou.
A nezáleží na tom, jestli ti je 12,18, 23, 30 nebo 50. Spousta těch jehliček bolesti, výčitek nebude za 10 let podstatná. Tak proč se jimi zabývat teď?

nevzpomínám si.
5 (100%) 1 vote

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Misa napsal:

Mas naprostou pravdu… I kdyz casto doufam, aby to naopak bylo neco prevratneho, aby se to zmenilo v neco, na co jeste budu rada vzpominat…:)