neviditelná.

Víc jak před dvěma měsíci – po tom co jsem téměř po 2 měsících viděla své kamarády – jsem napsala něco co mi v tu chvíli přišlo divně zvláštní, a dalo by se říct, že jsem se necítila úplně nejlíp, když jsem si to po sobě přečetla. A proto jsem se rozhodla to strčit k ostatním papírovým zpovědím do elektronického šuplíku. 
Dneska jsem se ale při přemýšlení nad uběhlými dny, možná týdny- přátelé, mé egoistické já a tak- dostala ke stejným myšlenkám. 
Nezdají se mi o nic moc lepší, než tehdy, ale vzhledem ke všemu co slýchávám kolem sebe, možná … 

Strašně dlouho jsem přemýšlela. V uších mi stále zvonila slova lidí. Různá slova různých lidí o různých lidech. Všichni ale mluvili o tom samém. A až když jsem po dlouhé době slyšela slova kluka, který mě dlouho pronásledoval ve snech, v tu chvíli jsem si to uvědomila …

Nikdy  jsem nebyla zamilovaná do člověka. Nikdy to nebylo o člověku, o jeho vlasech, očích, úsměvu, povaze, srdci nebo žaludku… Vždycky to bylo kvůli jeho pozornosti. Kvůli tomu pocitu. Pocitu, kdy jsem se cítila míň neviditelná než normálně. Kvůli pocitu, že mě někdo vidí. Kvůli té posedlosti zapadnout do rovnice s jasným řešením, být viděna ale zároveň ne příliš. Být viděna jen na tolik, abych nebyla neviditelná. Protože když mi řekli: já tě nikdy neviděl. Nikdy jsem si tě nevšiml. Pozornost, ne očí, ale pozornost člověka, pozornost jeho slov se stala posedlost nebýt neviditelná.

Pointa je, nikdy to není o člověku, ale o pocitech, které díky němu cítíme. 

neviditelná.
5 (100%) 2 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka