není důležité, co si myslí ostatní.

“Proč se tolik bojíš názoru ostatních?
Vždyť není nejdůležitější, co si myslíš sama o sobě?” 

 

Tuhle větu jsem si pamatovala strašně dlouho a strašně dlouho jsem z ní měla deprese. Nějak jsem to nedokázala se odpoutat od názoru ostatních, protože řekneme si to upřímně, já si o sobě taky nic pěkného nemyslela.
No a pak se to ještě vystupňovalo. Snažila jsem se, aby si o mě všichni mysleli jen to nejlepší, abych zapadla a zhruba někdy v té době jsem se cítila souzená každou dlažební kachličkou. Když jsem procházela městem nasazovala jsem si sluchátka a pohled klopila k zemi a když jsem toho měla dost, prostě jsem sedla do auta a bez poloviny věcí jela pryč. Tolik mě k zemi táhlo to, co si o mě (čtěte pořádně) MOHLI myslet lidi okolo. 

A tak jsem strašně dlouho přemýšlela o klukovi, který mi tohle řekl a já to vzala jako světově známou pravdu.
Přemýšlela jsem o něm a jeho slovech kdykoli jsem stála ve zkušební kabince a přemýšlela co na to řeknou lidi okolo. Když jsem si nalívala další skleničku vína. Když jsem koukala po klukovi, který nebyl pro mě. Když mě políbil onen kluk, po kterém jsem koukala. Přemýšlela jsem o jeho slovech, když jsem se musela zastavit v chůzi, protože jsem nemohla popadnout dech. Přemýšlela jsem o něm, když jsem nemohla myslet a musela se držet za ruku dotyčného vedle mě, aby mi střídaní pravé a levé nedělalo takový problém. 

A pak jsem přestala. Přestala jsem přemýšlet o něm. O tom, co řekl. Nebrala jsem to tolik vážně, protože jsem už nebrala tolik vážně jeho samotného.
Stále jsem na sebe do zrcadla koukala s jistou kritikou, co na to ostatní. Stále mě tak nějak trápilo, když se na mě někdo podíval škaredě a já věděla, že si o mě v tu chvíli nemyslí nic chvályhodného.

Jenže ono to vlastně opravdu není důležité. 

Je to fakt úplně jedno co si na sebe oblečete. Jestli ta blůza je průhledná nebo jenom poloprůhledná. Jestli si dáte o skleničku vína míň nebo víc. Jestli si tu zpropadenou cigaretu zapálíte, nebo ne. 
Ať na bezdomovce plivnete nebo mu dáte na jídlo (čtěte pivo). Vždycky, VŽDYCKY, se najde někdo, kdo si plivne na vás. 

Ať uděláte dobrej nebo špatnej skutek tak si do vás taky někdo s radostí kopne.
A i kdybyste zajistili světový mír, tak se najde někdo, kdo vám nadá, že co teď s těma vyrobenýma zbraněma a chudáci ti co pracujou ve fabrikách na jejich výrobu! 

Takže i když mi to vzalo 4 roky života. Ztrátu respektu k člověku, který mi to řekl. Ztrátu iluzí sama o sobě … 
Opravdu není důležité, co si o nás myslí ostatní.

 

není důležité, co si myslí ostatní.
5 (100%) 4 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka