něco nového, něco lepšího.

Možná, že celou tu dobu se nesnažím utéct před lidmi, před místy, které znám, ale před sebou.

Snažím se utéct před lidmi, kteří “znají” tu brejlatou holku, co se bojí mluvit. Utéct před lidmi, kteří mě mají zaškatulkovanou a já se tolik bojím jejich názoru, že jsem se dostala k představě, ve které uteču a všechno bude lepší, nové a jiné, prostě lepší ve všech ohledech. Fresh start.
Snažím se utéct před místy naplněnými vzpomínkami na lidi, na tytéž osoby, které si myslí, že mě znají.
Snažím se utéct před myslí, která miluje představu přehrávání ve smyčce, která stále slyší jejich šepot, která stále vidí útržky, které se staly tak strašně dávno a v mnoha kontextech – vlastně většinou úplně ve všech směrech – jsou zcela nepodstatné.

Všichni kolem mě říkají, že to takhle nefunguje. Nevěřím jim. Kdykoli, kdy odjedu, kdykoli, kdy se třeba jen na pár hodin dostanu z města, kde je všechno jako vězení minulosti, kdykoli se to stane, je mi fajn. Fajn jako opravdu fajn. Kdykoli, kdy vysednu z auta, vlaku nebo letadla, je to jako dostat bonbón s příchutí radosti, spokojenosti a volnosti. Všichni ti lidi, ty nepodstatné a nesmyslné myšlenky přestanou existovat.

Je jedno před čím člověk utíká, když v to ale věří je to jako stát na nádraží s jízdenkou v ruce a už čekat jen na to, kdy přijede vlak a on nastoupí …

něco nového, něco lepšího.
Ohodnoťte článek

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka