Moje malé nekonečno.

Pohltila mě tma. Mráz se mi plazil po holých ramenou a vkrádal se pod tenkou látku.
Pohlédla jsem nahoru, na hvězdy zářící jen pro mě. Vlasy spadající na záda s nimiž si pohrával jemným větřík mě šimraly na krku, ruce založené na prsou, abych si udržela aspoň minimum tepla. S každým výdechem se mi u úst objevil obláček páry, který zmizel v temnotě okolo stejně rychle jako se objevil
Bylo to prakticky nemožné, ale na svých ramenou jsem ucítila jeho teplé dlaně, na krku jsem cítila jeho teplý a pravidelný dech a mou mysl omamovala jeho vůně.
Bylo to jako moje osobní malé nekonečno. Pár vteřin. Milión myšlenek křižující mou mysl. Nemohla jsem se pohnout. V hlavě mi vířily myšlenky jako v úlu rozzuřených včel. Neměla jsem šanci rozšifrovat jedinou z nich. Byly tolik rychlé, jako by ani nebyly mé vlastní. Ale přes to všechno, přes chlad a tmu pohlcující vše okolo včetně mě, přes myšlenky, které na mě hlasitě křičely a neměly v úmyslu domluvit se na vhodném pořadí, i přes to, že jsem sama stála na prázdné ulici, ta chvíle byla něčím speciální. Připomínala mi slib, který jsem dostala, připomínala mi večer, kdy jsem se smíchem procházela městem plným lidí a přesto vnímala přítomnost jen jedné jediné osoby, zrcadlila štěstí a smutek v tu samou chvíli. Zrcadlila nekonečno mých vzpomínek a ještě větší nekonečno mých snů, které čekají na chvíli, kdy se přestanu bát a vydám se jim vstříc …

Moje malé nekonečno.
5 (100%) 3 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka