moje drahé mladší já …

Byla jsem nemocná (čtěte: bylo toho všeho nějak hodně a prostě mi to přerostlo přes hlavu). A tak jsem se i přes to vedro zahrabala do brlohu a měla tak čas přemýšlet.
Co bych udělala jinak, kdybych věděla, to, co vím teď?
Byla bych jiný člověk? Dělala něco úplně jiného?
Na tohle jsem odpověď nenašla ani po spolykání prášků na kašel a „alergii“, ale něco z toho přeci jen vyšlo …  

Vím, že tady budou lidi, kteří si řeknou: 20letá holka a už si myslí, že může vykládat moudra. Není tak stará, aby mohla život soudit s jakýmkoli nadhledem.  
A na jednu stranu s nimi souhlasím. Protože když mě s těmito slovy zasypou lidi face to face, a jsou třeba jen o 10 let starší (a i přes to mám pocit, že při některých našich rozhovorech jsme si téměř rovnocenní) nemám vhodnou obhajobu proto, že jsem nejmladší, a proto ve svých „moudrech“ raději hned přestanu. 
Ale vím, že kdybych věci, které vím/zažila jsem teď věděla třeba jen 2 roky zpátky, byla bych mnohem … šťastnější, veselejší, víc v pohodě? 
Nevím, co přesně, ale pomohlo by mi to. S mým rozhodováním, jednáním možná i postojem k sama sobě … takže tady to, těch pár věcí, které bych poradila svému mladšímu já …

 

Strach tady bude vždycky. 
Nefunguje to tak, že se jednoho dne probudíš a bez špetky strachu budeš čelit drakovi. Vždycky budeš mít strach/obavy, a proto do toho jdi klidně i teď a nečekej až se nebudeš bát. Dřív nebo později tomu stejně budeš muset čelit… 

 

Nevěř ničemu, co je na internetu. 
Všechny ty romanticky poetické články. Sama moc dobře víš, jak se dá pohrát se slovy, tak, abys z pytle odpadu udělala pugét růží. Dokonce i všichni ti úspěšní lidi z perfektních Instagramových obrázků kolabují a papkají antidepresiva. (a nejsou to jen domněnky a „internetové šumy“, jsou to příběhy reálných lidí, se kterými si na pozdrav potřásáš rukou)

 

Vždycky tady budou lidi, kteří budou chtít vy*ebat se systémem. 
A bohužel všichni jsme součástí systému (ano i ty) takže si to neber příliš osobně, když někdo vy*ebe i s tebou. To je prostě zaběhlý systém 98 % lidí. Takže v tom nehledej nic osobního a nenechej se tím ubíjet. 

 

Papírové vzpomínky nejsou tak moc důležité. 
(Řekl fanatik, který musí mít na fotce všechno!) Ale vážně … když koukám na skříň polepenou fotkami (a že některé jsou obstojné jen díky vzpomínce spjaté s ní) většina z nich nejsou právě ty, na které si vzpomenu na konci dne. 

Vzpomínky, které jsou nejdůležitější (zůstaňme u těch šťastných) jako třeba ten pocit, když mi řekli, že jsem udělala maturitu. Když mě zcela nečekaně ale zároveň tím nejkrásnějším způsobem políbil kluk, který mě do té doby svým pohledem znervózňoval ale nutil usmívat zároveň. Nebo třeba taky to, když jsem v noci stála na autobusové zastávce mírně připitá s mírně vysmátým kamarádem a on mě objal se slovy: mám tě rád Míšo, budeš mi chybět. A poslední třeba ta, kdy mě na ulici v Londýně zastavil kluk, s tím, že jsem moc pěkná a dal se se mnou do řeči, odkud jsem a jak jsem se vůbec ocitla v Londýně…
Nic z toho nevisí na té skříni jako kus barevného papírku, a všechno je to mnohem důležitější a silnější než všechny ty věci, které se mi na ty barevné papírky povedly zachytit. 

A to mě vede k dalšímu bodu:

Nelpi tolik na materiálních věcech 
… a myslím, že ten předchozí odstaveček toho sám o sobě říká hodně. 
Ať už jde o suvenýry z dovolené nebo vzpomínky na přátele. 

 

Rodinu neurčuje krevní pouto. 
Podobnost DNA nerozhoduje o tom, s kým máš trávit čas a že bys měla mít někoho ráda víc nebo míň. 
Mít ráda lidi a trávit s mini čas může bez ohledu na to, jestli máte stejný rodokmen nebo naopak vůbec. 

 

Lidi mají své utkvělé představy a ty jim nikdo nevezme!
O práci, o cestování, o pořádku, o množství soli v jídla.
Každý jednotlivý člověk má svou utkvělou představu o něčem a je jedno jestli mu to budeš vymlouvat nebo ho vezmeš po hlavě lopatou. Někdy prostě jen musíš člověka nechat vykecat, možná si za zavřenýma dveřma trošku ponadávat, a pak to zabalit tak, abyste se z té spolupráce vyšli spokojení a se zachovaným psychickým zdravím oba. 

moje drahé mladší já …
5 (100%) 5 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka