Magic Halloween full of love

Spadané listí.
Sladkosti.
Zářící dýně.
Strašidla …
Čarodějky …
Duchové …
To všechno ve mně vyvolává pocit radosti. Každoročně se můj obličej promění v cokoli, co chci. Můj výstřední styl oblékaní je považován na originální skvěle vystihující onu pověstnou atmosféru.
Halloween je neodmyslitelnou částí podzimu. Je to můj rituál. Miluju ho. Vypařím se z našeho města. Daleko od všech, kteří mě považují jen za obyčejného snílka s očima čarodějky. Amerika je pro mě druhým domovem. Halloween je pro mě druhými vánocemi. Kouzelný a magický svátek.
Úsměv, který mě každoročně vítá po výstupu z letadla pohřbí všechny moje starosti do daleké hrobky nijak nekomunikující s mým tělem.
„Sáro!“ Její radostný výskot přiláká pozornost všech v letištní hale. V jejích očích tančí jiskřičky radosti stejně jako v těch mých.
„Ach Anabel!“ Po tváři mi sklouzne slza. Nevnímám nadávky lidí, které porážím při běhu naproti drobné dívce stojící na letištní lavičce a mávajíc na mě. Dobíhám k ní. Její drobné tělo seskočí z lavice. Je o dobrých pár centimetrů vyšší než já. Její blonďaté vlasy jsou delší než minule. Je krásná stejně, jako si ji pamatuji. Pomněnkové oči jí září ještě víc než obvykle. Můj pohled ukotví na jejích žabích pantoflích. Pořád stejně praštěná, oddychnu si a skočím do její otevřené náruče stejně, jako to udělala ona.
„Máš červené vlasy!“ mne moje vlny sahající mi do půli zad mezi svými dlouhými prsty. „Moc jsi mi chyběla! Tento Halloween bude nezapomenutelný!“
„Mám! Konečně!“ zasměje se mému nadšenému výrazu. Moc dobře ví, jak velké přání tohle bylo. „Ty mě taky! Zdá se jako by letní prázdniny u moře byly tak daleko.“ Obě se usmějeme při vzpomínce na léto. „A vůbec nechápu, jak bys vůbec mohla pochybovat o tom, že by nebyl. Každý Halloween v Americe je byl a bude nezapomenutelný!“
„Čau Sarah! Jak se má nejlepší kamarádka mojí malé sestřičky?“ Lukův hlas nás vytrhl z nadšeného vyprávění, jakmile vyjdeme z letištní haly a táhneme za sebou můj kufr na kolečkách. Normálně jsem nesnášela, když mi kdokoli říkal Sarah, od naší angličtinářky po Anabeliny rodiče a kamarády, ale Lukův přízvuk, který pochytil ve Francii na střední tomu dodával něco, co znělo neskutečně mile a kouzelně.
„Skvěle! Jsem v Americe a zítra je Halloween a jsem tady se svojí nejlepší kamarádkou! Je něco co bych si měla víc přát?“
***

Z palety pomalu mizely barvy a mísily se na našich tvářích. Byl čas vyrazit. Každý detail našich kostýmů byl dodělaný. Svými dlouhými čarodějnickými drápy jsem popadla kotlík a zavěsila se do Beliny paže zahalené v ušmudlaných bílých šatech sahajíc jí těsně nad kolena a táhnouc za sebou závoj. Moje šaty byly temně modré s cáry visícími z lemů. Černé roztrhané silonky končily v černých šněrovacích botech, sahajíc mi pod kolena. Na ulicích se rozléhal dětský smích mísený s křikem. Nebyl dům, který by neměl svůj vlastní originální kabát. Svítící dýně prosvětlovaly ulice a vnášely do nich radost stejně jako sladkosti v rukou dětí.
„Ahoj holky!“ z pod pirátského klobouku na nás promluvil povědomý hlas s americkým přízvukem. Tobyho úsměv se schovával pod falešnými vousy, ale byl stejně milý jako vždy.
„Ahoj piráte.“ Skočila jsem do jeho otevřené náruče. Až po jeho mírném zavrávorání jsem si všimla nohy obalené dřevem. „Jo takže beznohej pirát! Tento rok jsi povýšil na rozdíl od toho duchařskýho prostěradla minulý rok.“ Můj a Belin smích zesílil při jeho výrazu, který prozrazoval fakt, že loňský rok se neřadil k těm nejlepším.
„Omluvíš na chvíli Belu? Chci ji vzít k nám. Moje sestra chce vidět její kostým, ale má angínu.“ Na malou chvíli se Tobyho úsměv zkroutil do úšklebku, ale po mém souhlasném kývnutí s úsměvem odkulhal zavěšený do Beliny paže směrem k zelenému domu s duchem svítím na střeše. Rozhlédla jsem se po ulici. Můj pohled zakotvil na chlapci s tesáky a černým pláštěm. Jeho bílá košile se mu rozevírala na hrudníku a havraní vlasy kontrastující s jeho bledou, téměř průhlednou, pokožkou, měl sčesané dozadu. Usmála jsem se na něj. Vypadal osaměle, ale nevypadal, že měl v plánu měnit to. Stál nehnutě uprostřed silnice a zkoumal každý detail mého kostýmu.
„Ahoj, vypadáš sám.“ Jeho kaštanové oči se rozšířily údivem.
„Já – eh – no. Já jsem.“ Jeho hlas zněl poněkud vyděšeně.
„Já jsem Sára.“ Má ruka natažená k němu nebyla asi nejlepším nápadem. Prudce o jeden krok couvl.
„Edward.“
„Já myslela, že už jsi dost starý na to, aby jsi věděl, že tohle je jen maska, nejsem opravdová čarodějnice. Nehodlám tě uvařit v kotli.“ Na jeho tváři se rozlil milý ale zároveň rošťácký úsměv.
„Jsem sice staromódní, ale ne imbecil.“ Až z téhle věty jsem pocítila, jak jinak jeho angličtina zní. Jako bych mluvila s Beliným pradědečkem.
„Kolik ti je?“ Mému zkoumavému pohledu se podrobilo celé jeho tělo. Zakotvila jsem na jeho křivém úsměvu.
„18. Už skoro 100 let.“ Na jeho tváři se objevilo něco, co mělo dokázat, že nelže. Něco co mě mělo přesvědčit, že bych se měla bát.
„Říct mi tohle na Valentýna vysměju se ti. Ale je Halloween. Magie, čáry, duchové …“ Poslední slovo jsem nechala vyznít do prázdna.
„Jsi první člověk, který mě vidí. Pokud teda člověk jsi čarodějko.“ Jeho úsměv se proměnil v úšklebek.
„Jsem – jsem divný člověk.“ Podívala jsem s do jeho očí. „Vidíš to ty oči. Prý jsou děsivé.“ Jeho bledá tvář se naklonila k té mé.
„I kdybych tě znal před 100 lety, nebál bych se. Kvůli takové jako jsi ty jsem takový, kvůli těm očím. Byla nádherná. Oči měla podobné těm tvým, ale to bylo to co mě k ní táhlo.“ Edwardovy oči se naplnily slzami. „Už skoro 100 let se sem každoročně vracím a čekám. Čekám na ni. Na její úsměv. Polibek.“ Bez varování se ocitl na patníků několik metrů ode mě.
„Co se stalo?“ Popošla jsem několik kroků k němu a sedla si na kraj patníků vedle něj.
„Byl Halloween. Čekal jsem na ni. A když konečně přišla, byla … okouzlující.“ Zasněně vydechl, jako by ji před sebou viděl. Vstal a natáhl ke mně ruku. Beze slova jsem se jí chytla. Překvapilo mě, jak moc studená jeho dlaň byla. Beze slov mě táhl ze sebou. Míjeli jsme děti koledující u dveří, prozpěvující si ale také naše vrstevníky. Mnozí měli masky, mnozí se jen otráveně vláčeli za svými malými sourozenci. Přemýšlela jsem pro, co tihle lidé žijí. Pro mě je tohle jeden z nejlepších svátků v roce. Ta magie … S trhnutím jsem se zastavila o Edwardovo studené tělo. Moje myšlenky se rozplynuly a já jsem jen zůstala zírat na mohutnou stavbu přede mnou.
„Té noci byla bouřka. Tak silný liják, jako se spustil té noci, jsem snad nezažil. S Emilíí jsme se rozběhli sem. Ten dům měl kouzlo. Historii, která ho činila ještě záhadnějším, než doopravdy byl.“ Jeho pohled sklouzl k zemi a po tváři se mu svezla další slza. „Mysleli jsme si, že to všechno tady přečkáme. Doufali jsme, že za chvíli přestane pršet. Mezitím jsme chtěli sníst pár sladkostí. Vylíčit si pár strašidelných historek za zvuku meluzíny. Ale ty základy … ony povolily. Vidíš …“ jeho téměř průhledná ruka ukázala na část domu, která byla zbořená. „Tam jsme seděli. Spadlo to. Pamatuji si, jak mi svírala dlaň a já tu její. Poslední, co jsem jí řekl, bylo: Miluji tě. Její odpověď byla totožná.“
„To je mi líto. Muselo to být krásné.“
„Dnes to bude jedno sto let.“ Jeho oči zamžouraly do pouliční lampy nad námi. Cítila jsem něco. Něco co mi říkalo, že s něco stane.
„Jedno sto let? Dneska se vrátí.“ Nevěděla jsem, proč to říkám. Nekontrolovala jsem svou pusu, co nechá, aby svět slyšel. Edwardovy oči zazářily. Jako by má slova byly sirky, které zapalují knotky svíček. Jeho pohled směřoval do jednoho určitého bodu za mnou. Na tváři mu hrál úsměv. Otočila jsem se. Tiše jsem zalapala po dechu. Na protější straně chodníku stála dívka. Byla nádherná. Její oči zářily až k nám a byly mi neuvěřitelně známé. Dívčino tělo zahaleno v nebesky modrých šatech se blížilo k nám. Edwardova dlaň pustila tu mnou. V jeho tváři se něco změnilo. Tolik lásky. Tolik lásky ve tváři jsem ještě nikdy neviděla. Edwardovo tělo se dalo do pohybu a rozběhlo se k dívce. Jejich těla spojena v objetí, vyzařovala tolik energie a světla …. Bylo to kouzelné. Bela měla pravdu. Dnešní den byl nezapomenutelný …

 

Kouzlo lásky je ukryto ve víře, že to bude navěky …

Magic Halloween full of love
5 (100%) 1 vote

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Dollie napsal:

kraaaasne napisané :) a ta veta na záver, tú si presne vystihla :)