lži jsou všude kolem nás.

5 vteřin. Dejme si teď každý 5 vteřin, a úplně upřímně odpovězte, zda jste dneska lhali?
Sobě?
Někomu jinému?
Nebo jste prostě jen dělali blbého, i když jste znali pravdu?

1, 2, 3, 4, 5 …

Máte?

Nejsem lhář, a nesnáším to! Vyletěla abych z kůže, když mi někdo lže, a obzvlášť, když znám pravdu!
Ale …
Nejupřímnější člověk na světě taky nejsem.

Všichni lžeme. Lžeme jako když tiskne.
Abychom se necítili tak mizerně. Abychom se ušetřili zlomeného srdce, nebo zlomeného srdce někoho jiného.
Děláme ze sebe blondýnky, jenom abychom se vyhnuly zarudlým tvářím, nebo očím.
Upravujeme si pravdu tak, aby se líbila nám samým, ale i obecenstvu okolo.

Žijeme ve světě plném lží a poupravených pohádek, že nakonec eventuálně i zapomene, co je ta opravdová pravda.

Tajemství je ale jednoduché.
To, že zalžete máme, že o tom poškrábaném laku na autě nic nevíte, nebo tátovi, že ten rum vypil džin. To, že zalžete, že smrdíte po cigaretách, protože kamarád je vášnivý kuřák, vy nikoli … to všechno jsou nevinné lži.
Možná jste na chvíli byli z té rány v šoku, nebo ten rum šel stejně rychle ven jako dovnitř, ale na to v podstatě ani nezáleží.

Důležité je být upřímný sám k sobě! A kdo to v dnešní době umí?
Mnohdy jde o stejné maličkosti. Ještě jednoho panáka a půjdu domů (o pět panáků později vám někdo drží vlasy nad záchodovou mísou), nebo si říkáte, že za to rozbité auto může ten idiot, který to nedobrzdil.
Pak tady ale jsou lži ty, kterými si lámete své vlastní srdce.
Říkáte si, že ten pěknej kluk má přeci jenom pěkný úsměv, není to láska. A pak když vás láska praští golfovou holí do břicha, lžete si, že to je jako minule, jen pěkný úsměv.
Každý den si s falešným úsměvem na tváři lžete do zrcadla, že jste přeci v pohodě, a pak se z vašeho života stane jen další depresivní pohádka, protože mozek vidí v zrcadle ten přeslazený falešný úsměv.

Všichni si lžeme do svých vlastních kapes, a to je horší než to, že lžete miliónům lidí, že jste poctivý člověk!

Takže, když jsme si nahoře během těch pěti vteřin odkývali, že jsme dnes zalhali (je jedno komu. Sobě, příteli, krečkovi nebo celému národu), co kdybychom to zakončili něčím pozitivním?
Nejsem naivní, takže si nemyslím, že jsme se všichni zlekli svého charakteru a budeme mluvit pravdu a jen čistou pravdu. Svět nezměníme lusknutím prstu.

Ale co, kdybychom zlepšili alespoň ten svůj svět?
Co kdyby naše novoroční červnové předsevzetí bylo: nebudu lhát SÁM SOBĚ.

lži jsou všude kolem nás.
5 (100%) 5 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka