Ledová královna

„Best way to not get your heart broken, is pretendet you don`t have one.“ – Charlie Scheen

 

„Ahoj.“

„Nazdárek.“

„Čau krásko.“

„Zdravím princezno.“

Hlasy patříc mým spolužákům opět naplňovaly školní chodby. Hlasy mluvící k ní. K dívce se srdcem z ledu. Bez povšmnutí procházela kolem lidí, kteří ji obdivovali, někteří až příliš. Nevím, co je k ní lákalo, zda chtěli zažít ten pocit, kdy by Vás všichni znali jen díky ní, nebo to byla pouze touha po zájmu. Hlasy bezmezně ji obdivující se mísily s hlasy plnými zášti a nenávisti.

„Oh bože, podívej se na ni. Ta zase vypadá!“

„Už by si ji konečně mohli vzít zpět do pekla.“

„Namyšlená kráva!“

„Nesnáším ji!“

Nenávist byla vyvolávána především jejím zevnějškem. Postava, nad kterou neslintali pouze pánové, ale také dámy toužící po stejné, zahalena v oblečení podle poslední módy, dlouhé rudé vlasy, stejně zářivé plné rty a oči modré a čisté jako oceán. Tyto věci byly důvodem, proč většině lidem zůstalo skryto to, co ji dělalo zajímavou pro mé oči. Jak si většina myslela, ona dívka neovládala pouze štětce a tužky na tvář. To co mě na ni okouzlovalo, byly její kresby.
V teplých dnech trávila volné hodiny venku. Seděla na zídce. Její tahy byly tolik precizní. Ale vyzařovala z nich originalita. Každý poznal její díla visící, ať už na školních, či jiných výstavách.
„Uhni vole!“ Chraplavý hlas protl veškerý ruch kolem. S prásknutím se na zem rozsypaly kresby zastrčené ve školní tašce.
„Díky kámo, jsi vážně milej!“ Zuby jsem měl pevně stisknuté k sobě. Nadcházející věta bude plná dětinskosti, ale i přes to zrcadlí pravdu. Nejsem zrovna ten typ člověka, o kterém by ostatní řekli, že rád čmárá na papíry. Ničím vyjímečný kluk honící se za míčem na hřišti. Asi nejvýstižnější popis mě samého. Drobná dívčí ruka se střetla s tou mou v momentě, kdy jsem se snažil jedním rychlým hmatem sesbírat hromadu papírů z vypadlého skicáku. Rudými nehty podebrala bílý papír s portrétem vyobrazujícím dívku s krátkými střapatými oříškovými vlasy a stejně zelenýma očima jako jsou ty mé. Chodbu pohltilo ticho. Všechna pozornost se obrátila k mé a její postavě, krčícími se nad papíry rozsypanými na špinavé školní chodbě.
„Nevěděla jsem, že kreslíš,“ hlas jí pohlcovalo překvapení. „Je to nádherné.“ Oči jí tikaly po kresbě. Vypadala, jako by studovala jednotlivé tahy. „Ta dívka je krásná a má úžasné oči. Stejně jako ty.“ Její rudé rty se zkřivily do úsměvu. V očích měla něco jiného než obvyklou prázdnotu. To něco se podobalo pochopení. S nemizícím úsměvem přiložila papír na hromádku v mých rukou. „Pokračuj v tom.“ Její slova, určena pouze pro mě, bylo to poslední, než mě zanechala na pospas všem přhlížejícím.

***

Jeho oči se upíraly na papíry rozsypané na podlaze. Kaštanové vlasy měl rozcuchané od podzimního větru. Něco na tom klukovi mě zaráželo a zároveň působilo dojmem vřelosti. Už první den, kdy jsem do něj narazila, mě jeho úsměv dostával do kolen, naučila jsem se však držet si odstup, jako ode všech. Měla jsem totiž strach.

 

Ledová královna - Míša Gřešková

Ledová královna
5 (100%) 1 vote

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
MarySan napsal:

Je to fakt pekně napsané ;)

Karonna napsal:

Hrozně hezky napsaný :’3

Míša Gřešková napsal:

Děkuju. Jsem moc ráda, že se líbí :))