Kdyby se po mě slehla zem, věděl bys kde mě hledat?

“Chci se tě na něco zeptat …” Pootočím hlavou a jeho oči se na mě usmějí. “Znáš mě? Myslíš si, že mě znáš?” Zamračí se a mě je jasné, že nechápe. Jak by taky mohl. “Kdybych utekla, kdyby se po mě slehla zem, věděl bys kde mě máš hledat? Kdybych řekla: vem mě pryč! Zeptal by ses kam, nebo bys se mnou nasedl do auta a jel?”

“Proč se na tohle všechno ptáš?” 

“Znáš mě z toho co říkám – a  poslední době toho není moc, mám pravdu?” Váhavě zakroutí hlavou. “Nevím co se stalo, ale cítím to. Nikdy jsem neměla problém mluvit s tebou. Říkala jsem to co mě napadlo a ptala se tě na věci, které bych v jiných situacích raději spolkla.” Pousměje se. “Ale teď … Podívej se na mě.” Zkoumavě klouže pohledem po mé tváři. Kruhy pod očima bez jiskřiček. Rty rudé a napuchlé a popraskané.

“Jsi unavená? Máš kruhy pod očima? Měla bys zkusit prášky na spaní?” Naprázdno otevřu pusu ale hned ji zavřu bez toho aby skrz mé hlasivky uniklo jedno jediné slovo. “Špatné odpovědi. Vím.” Skousne si ret a poškrábe se ve vlasech. Je zoufalý. Ví co chce říct, jen neví jak. “Odcizuješ se mi.” Kývnu. Z jeho odpovědi, ale nemám vůbec radost.

“Zdi. Cítíš je?” Natáhne ruku a pohladí mě po tváři.

“Ne.” Zasměje se. Jeho smích mě donutí usmát se, ale stále mě něco uvnitř hlodá. Vidí to. Cítí to. “Ale abych odpověděl na tvou otázku …” Odmlčí se. Chloupky na krku se mi zježí hrůzou. “Asi ne. Asi tě neznám tak jak bys chtěla, tak jak bych mohl. Ale …” Zadívá se i do očí, jako by se snažil rozpustit všechny ty ledové kry strachu. “Ale slibuju, že jednou až budeš chtít utéct, nebudu tě muset hledat, protože tam budu s tebou, budu ten kdo s tebou bude falešně zpívat písničky z rachotícího autorádia.” 

Kdyby se po mě slehla zem, věděl bys kde mě hledat?
5 (100%) 2 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka