… jen část plánu.

Hvězdná obloha nad našimi hlavami. Praskání ohně mísící se s našim smíchem a slovy jež možná měla navždy zůstat uzamčena jako tajemství. Téměř prázdná sklenice bílého vína odemkla zámky na truhlách s tajemstvími a pocity.
Deka přehozená přes má ramena klouže dolů po natažených pažích. V rukou svírám vidlici na opékání a směju se jeho hořícímu marshmallow.
Snaží se mě se smíchem urazit, já si nemůžu ale pomoct a jeho hlas mě rozesmívá ještě víc.
“Jsi příšerná.” Šeptá a můj smích utichá s jeho hlasem “Aby ti marshmallow shořel!” V jeho očích se odrážejí plameny a se rty si mu pohrává úsměv.
“Sklapni!” Hodím o něm marshmallow, směje se, ale já jen zírám do ohně. V hlavě se mi přehrávají všechny ty scénáře, kterými jsem se posledních pár měsíců oblbovala.
“Mám šílený nápad.” Zasměje se a mé tělo pohltí hrůza ale zároveň taky touha znát podrobnosti. “Myslím ale, že se ti to nebude líbit. Budeš proti, jak tě znám.”
“Povídej. Třeba překvapím.” Má slova postrádají jistotu a jak ho znám, ví to.
“Mohli by jsme se jít okoupat.” Jeho upřený pohled do mých očí mě znervózňuje víc než—li jeho slova. “Do bazénu.” Nadechnu se v odpověď, další příval jeho slov mě ale zastaví. “Plavky nepotřebuješ.” Nedokážu popsat jak se cítím, protože to sama nevím. Ale kývnu. Je překvapený stejně jako já sama. Sama moc dobře nechápu co to dělám, ale přes hlavu si přetahuju mikinu a rozepínám si kalhoty.
“Tak jdeš nebo co?” Dívá se na mě s neskrývaným překvapením. Rozběhnu se přes trávu studící mě na nohou. Za sebou slyším jeho kroky. Stojím na studených kachličkách a směju se jeho potácivému běhu, při němž si přetahuje přes hlavu tričko.
“Změnila jste se slečno.” Neusmívá se. Jen se na mě upřeně dívá. Stojí tak blízko, že mě jeho teplý dech lechtá na tvářích.
“To bylo v plánu.” Usměju se. “Pamatuješ?” Usměje se také a já vím, že ano. Přetáhnu si přes hlavu tričko a nechávám ho dopadnout k našim nohám. Stejně tak si stáhnu spodní prádlo. Vím, že jsem napitá a stejně tak vím, že zítra si při téhle vzpomínce budu zakrývat červené tváře, nijak mě tato myšlenka ale nezastavuje. Udělám krok směrem od něj. Hluboký nádech a pak už jen studená vod pohlcující celé mé tělo. Z úst mi uniká překvapené vyjeknutí v podobě bublinek. Vynořím se nad hladinu a rychle přivírám oči před sprškou vody, kterou vytvořil jeho skok.
“Bylo tohle součást plánu?” Celé mé tělo pokrývá husí kůže.
“Nevím. Nikdy jsem neměla přesný seznam. A i kdyby ano, určitě by na něm nebylo tohle. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že tohle udělám.”
“Ale?” Věděl, že přijde. Vždycky přišlo. Ale ….
“Ale tohle je jedna z těch věcí, které by měl mít na seznamu každý. Nepřemýšlet a jen to udělat.”
“Nepřemýšlela jsi nad tím?” Mezi obočím se mu vytvoří vráska. Přesně vím proč. “Ty vždycky nad vším příliš přemýšlíš.”
“A nic, vůbec nic mi to nepřináší. Je to spíš zlozvyk, než výhra.” Drkotám zuby. Ale i přes to, to je jeden z těch perfektních okamžiků v nějž jsem nikdy nevěřila, že zažiju, i když to byla jedna z těch položek na seznamu. Přestat přemýšlet, žít a být šťastná….

… jen část plánu.
5 (100%) 2 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka