Dopisy plné nevyslovených slov

Skrze tmu pohlcující místnost, lze rozeznat jen siluety věcí rozmístěných v mém pokoji, mé myšlenky jsou ale na milióny světelných let daleko.

Vzpomínkami mi létají tváře mých přátel, rodiny, tváře těch, jež mě opustili.

V uších mi hučí hlasy šeptají nebo naopak křičící různá slova skládajíc se do vět, jež způsobují  v mé hlavě zmatek. Zmatek větší než doteď.

Napadala mě jména spojována s tvářemi mnoha lidí. Mnozí z nich mou mysl opustili stejně rychle jako se do ní přichomýtli. Mnoho tváří, ale v mých myšlenkách zůstávalo natolik dlouho, abych slyšela jejich slova, viděla jejich úsměvy, věnované mě samotné, ale také ostatním okolo.
Všechna ta slova, situace, které se mi vybavovaly mě nutily přemýšlet, litovat slov, které jsem měla tehdy šanci říct, ale neřekla. Měla jsem strach. Strach, jak jednotlivá slova budou znít. Bála jsem se jejich reakcí.
Chlapecké modré oči mi přinášely zmatek. Ze slov, kterými mě jejich majitel zahrnoval. Ale také mě naplňovaly klidem a hřejivým pocitem přátelství.
Hnědé oči plné radostných jiskřiček patřící brunetce se stejně zářicím úsměvem jako očima, byly jednu dobu to, co mi dodávalo naději a zdobilo mou tvář úsměvem stejně jako kdysi vlčí oči chlapce s upřímným smíchem a stejně upřímným objetím.
Modré oči drobné blondýnky mi na jednu stranu dodávaly naději, že není zlé věřit lidem okolo, ale zároveň mi tu stejnou víru odnášely stejně jako podzimní vítr pohrávající si s barevným listím.

Všechny ty tváře. Jejich oči, úsměvy, jejich chování, vynášelo napovrch šrámy ale také hřejivé pocity. Všechny ty pocity naplňující mé tělo jako by se právě rozhodly konečně spatřit světlo světa.

Neohrabaně jsem se vyhrabala z útrob teplé peřiny. Natáhla jsem se pro notebook a jakmile se klávesy rozsvítily pomalu jsem začala vyťukávat písmena, která dohromady dávala slova popisující všechen ten zmatek uvnitř mě. Všechny pocity, které jsem cítila k lidem okolo mě. Náklonnost. Vděk. Nenávist. Soucit. Pochopení. Rozhořčenost.

Poslední má myšlenka než jsem se ztratila v říši snů měla za úkol uvrtat mě do dalšího přemýšlení. A to zda někdy aspoň jeden z dopisů skutečně odešlu jeho adresátovi …

Dopisy plné nevyslovených slov
5 (100%) 3 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka