Dear parents …

Když se podívám na své rodiče, vidím nekonečnou podporu a lásku. Nemyslím si, že jsem k nim vždy přistupovala jako ke kamarádům. Vždy to pro mě byli rodiče. Ti divní dospělí s mnoha zkušenostma. Teď jsou pro mě asi to nejbližší, co mám. Bolí to, vidět je trápit se, stejně jako je bolí to, když se dozvídají o mé bolestné minulosti.
Nikdy jsem nevypadala jako dítě/teenagerka, která by měla problémy. Většinou jsem byla sama, ve chvílích, kdy mí spolužáci a kamarádi začínali vymetat kluby, já jsem seděla zavřená ve svém pokoji, uzavřená ve své fantazi. Psala jsem si blog, který mi pomáhal přežít teenagerské nálady, poslouchla písničky a ztrácela se ve světech, které vymýšlel někdo jiný, abych unikla od reality.
Tehdy to o mě rodiče nevěděli. Mysleli si, že jsem v pohodě. Je to až děsivé, kolik jsem toho před nimi dokázala skrýt. Stačil úsměv, pár slov a jednotvárná maska.
Od určité doby došlo ke zvratu, který jsem nikdy neočekávala. Přestali pro mě být ti divní dospělí. Začali pro mě být lidmi, kteří mi byli nejblíže. Nemyslím jen fakt, že jsem téměř veškerý čas trávila ve stejném domě jako oni. Bylo to poutem, které mezi námi vzrostlo. Když jsem jim tehdy ukázala svůj svět. Svůj druhý, utajený svět.  Můj blog. Plakala jsem. Oni také. Občas, když si sama pročítám vše, co jsem psala, vše co jsem cítila, děsí mě to. Nedokážu si představit jejich bolest a zděšení.

Co chci všemi těmito slovy říct?
Drazí rodiče. Nemyslete si, že své děti znáte. Upřímně řečeno, nikdy nemůže vědět, co se jim honí hlavou. Přemýšleli jste někdy o tom, že Vaše ratolest chtěla spáchat sebevraždu? Že má zjizvené tělo kvůli věčnému styku s žiletkou? Že má roztříštěné srdce? Kvůli samotě, kterou cítí? Kvůli nešťastné lásce? Kvůli Vám? Kvůli Vám, že s Vámi nedokáže komunikovat?
Rodiče (ve většině případů) očekáváte od svých dětí upřímnost, že s Vámi budou sdílet svůj život, svá tajemství, ale sdílíte i Vy se svými dětmi Váš život? Bavíte se s nimi i o tom, jak Vy se cítíte? Ne? To možná bude ta chyba, očekáváte od nich věci, které nejste ve Vašem vztahu ochotni udělat sami.

Na 100% Vám řeknu, že jakmile si toto přečtou mí rodiče, budou plakat, ale také řeknou, že opět spadám do tématu, které se tváří depresivně. Stejně jako to často říkávaly čtenářky mého starého blogu. Smutným faktem je, že toto není stav deprese, je to článek spadající do kategorie „realita“.

 

Dear parents …
5 (100%) 6 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka