Christmas in Vienna

Vídeň
Tma okolo pohlcovala mě ale i ostatní. Autobus nechajíc se pohltit tmou stejně jako my všichni se dal do pohybu. Prioritou pro mě bylo udržet svůj žaludek v klidu, na své místě a pohromadě. Nikdy jsem netrpěla nevolností ale zcela rozdílným jevem začínajícím na písmeno N. Nervozitou. S hraným klidem na tváři jsem se pomalu zabydlovala na sedadle mezi veselými lidmi, jejíchž tváře jsem znala jen ze školních chodeb nebo vůbec, a rozesmátou tváří své kamarádky.
Průběhem času jsem se uchechtávala nad hláškami či poznámkami ostatních. Stále jsem se však ve vzpomínkách vracela k okamžikům, kdy všechny tváře pro mě byly známé.
S úsměvem jsem se pomalu začleňovala. Cítila jsem se líp. Bylo to ale ve mě ne v nich jak jsem vždycky tvrdila.
Zahrady Schönbrunn se podobaly scéneriím z pohádek. Pro člověka s bujnou fantazií nebyl problém dokreslit si princezny s bohatými, nabíranými suknicemi, korzety staženými pasy a dlouhými loknami.
Nevím co mi dodávalo větší odvahu, větší pocit bezpečí, pocit toho, že můžu být sama sebou, že nemusím být ta, co mlčí. Ale to něco mě donutilo oslovit i lidi, kteří o mé existenci prozatím neměli ani páru. Focením trvající 5 minut bez výsledku bylo postaráno o nové přátele a smích, pro hodiny zbývající do konce výletu.
Vídeň - Míša Gřešková
S úžasem jsem se rozhlížela kolem sebe. Bylo to kouzelné. Něco takové jsem neznala. Nemohla jsem to srovnávat s tím co jsem doteď viděla. Vánoční ozdoby byly zavěšeny mezi vysokými budovami naplněny obchody. Chanel. Diesel. Dolce&Gabana. Po stěnách se plazilo jehličí se světýlky taktéž patříc k atmosféře Vánoc. Nad hlavami se nám rozprostírala světýlka působící jako padající sníh. Zdálo se mi jako bych byla v jiném světě. Nebylo to jen o atmosféře, kterou městu dodávali hudebníci hrajícími na ulicích. Ani památkami. Nejspíš to bylo mnou.
IMG_9337 IMG_9333 IMG_9330 IMG_9319
Konečnou zastávkou měly být trhy u Vídeňské radnice. Byla to však jen chybná mýlka v našem plánu. Nepotkat tři ztracené a hladové plány by se bývaly vyplnily. Opak byl však pravdou a směr cesty byl ten, kterým jsme se před chvílí vrátily. Náš smích naplňoval vídeňské ulice. Už jsem neměla tendenci vracet se ve vzpomínkách. To ani náhodou. Přítomnost byla dostačující. Cítila jsem se dobře, možná víc než to. Čepice pořízena za účelem chránit uši v teple před propukajícím mrazem byla však zbytečná neboť skončila sladěna s modrými oči blonďáka či hnědýma očima a promelírovanými vlasy chlapeckých hlav.
Stejně jako cesta tam ani cesta zpět se neobešla bez přetahování o již zmíněné čepice. Přetahovaná však nastala v tu nejmíň vhodnou chvíli. Byla to ta, kdy jsme se snažili bezpečně přejít, a některé převést přes cestu a nezabít se o vyvýšené koleje tramvaje. Následujících pár vteřin bylo rychlých. Před nosem nám projel autobus, u nějž jsme se měli za pár vteřin nacházet. Červené světlo na semaforu nezastavilo naši rychlou chůzi, která se proměnila v běh a narušovala tak klidnou zdejší atmosféru. Do schodů autobusu jsem stoupala za přidržování se blonďáka přede mnou. Až při další zastávce jsem zjistila, že nápad to nebyl příliš dobrý. Jeho dlaně se totiž přidežovaly mě.Takhle jsem si to kdysi představovala. Útěk. Tehdy jsem chtěla jinam abych já mohla být jiná. A všechno to co se mýhalo mou myslí souhlasilo.
Možná to není slovy popsatelné, ale mohli za to oni … já … Ale jistě vím, že jsem se cítila jako jiná holka. Možná to bylo přístupem. Jejich. Mým.Pro ostatní by to možná tolik neznamenalo. Jsem si tím téměř jistá. Ale pro mě ano. Byla jsem opravdu šťastná. Cítila, jsem se jako už dlouho ne. Schoulená v sedadle jsem pozorovala mírně unavené ale stále rozesmáté tváře ostatních. Sama sebe jsem se musela přesvědčovat, že se to opravdu děje. Musela jsem se sama nad sebou pousmát. Tohle bylo to o, čem jsem snila. Být jiná. Cítit se jinak.
Neměla jsem takové zábrany jako vždy.
Hlas, který mě donutil přestat klapat prsty do dotekové klávesnice iPhonu, mě vyrušil z mých myšlenek přenášejících se na obrazovku. „Co to píšeš za básničku?“ Jeho slova zmarazila můj pohyb. „Nic!“ Nepřemýšlela jsem nad svými slovy. Bylo to automatické. Až po pár dalších slovech mě zarazila a zároveň obměkčila jeho slova. „Ale mě to zajímá!“ Nedokáži říct, nakolik byla pravdivá. Ale zlomila zámek někde uvnitř mě. To co kdysi bylo mým tajemstvím plynulo z mých úst.
Jeden jediný den mě změnil.
Změnil můj postoj k věcem, lidem, situacím …
IMG_9421 IMG_9391 IMG_9265 Vídeň - Míša Gřešková
Zbytek fotek na Facebookové stránce Fantasylife :))
Christmas in Vienna
Ohodnoťte článek

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka – blogerka