Before I die, I want be inspiration for someone ✓

#be inspiration for others
#be inspiration for someone

Přesně si pamatuju ten okamžik. Seděla jsem v autě, projížděli jsme zrovna Kravařemi, když se můj mobil hlásil o pozornost. Příchozí email oznamující nový komentář na mém blogu, způsobil více radosti, než se dalo očekávat. Slečna, která byla autorkou komentáře, zamýšlela napsat obyčejný komentář o zařazení do Affs neboli oblíbených blogů. Její poslední slova mi vykouzlila úsměv na tváři.
„… jelikož se vracím k blogování a ty jsi mým vzorem ve psaní :)”
Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem si něco takového uvědomila a od té doby, jsem to pociťovala častěji a častěji …

O tři měsíce později přišlo něco, co mě dostalo úplně. V té chvíli jsem nevěděla, zda mám plakat, skákat radostí nebo se smát. Tváře mých rodičů, když jsem přišla téměř nedýchajíc do obývacího pokoje a s napětím a očekávám jsem jim strčila mobil před nos, byl nechápavý. Po pár vteřinách však pochopoli a jejich reakce byla přirovnatelná k té mé.
“Vidíš to! To je přece to, co jsi chtěla. Chtěla jsi být jako Selena, pamatuješ, jak jsi o tom mluvila cestou z Vídně, z jejího koncertu? Chtěla jsi lidi inspirovat stejně jako ona.”

inspiration/inspirace

Byl to neskutečný pocit. Stejně jako vždy, když mi to někdo napsal i poté. Vždy, bez ohledu na to, jaká situace to byla, mě to neskutečně moc zahřálo u srdce. Nejen, že jsem si mohla odškrtnout jedno z mnoha mých přání na seznamu, ale bylo to o tom pocitu, který jsem cítila.

inspiration/ inspirace

 

Before I die, I want be inspiration for someone ✓
5 (100%) 2 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Malaika Hatia napsal:

To je nádhera. :) I za sebe musím říct, že vědomí, že jsem se stala někomu inspirací je jeden z nejlepších pocitů, co může být. :) Jeden z těch, co nejvíc hřejí u srdíčka a nepřestanou těšit. :)
Tak hodně štěstí do budoucna a co nejvíc podobných radostí. :)

Žanet napsal:

Já třeba o svém telefonu celý den nevím, nepotřebuji ho, je to pro mě ztráta času, stačí mi, když mě ráno vzbudí.. Jsem v pohodě, nikdo mi nepíše, nikdo mi nevolá, a stejně tak já nepíšu ani nevolám.. Pokud by mi někdo chtěl něco říct, má nohy aby ke mě došel a má pusu aby mi to řekl :)

Míša Gřešková napsal:

Tak pak už to je o tvém rozhodnutí, o tvém životním stylu. Já třeba mám mobil pořád po ruce, protože vím, že když dostanu nápad na článek, potřebuju si něco zapsat tak mám mobil po ruce. A jelikož používám notebook na zápisy do školy, mám je všechny synchronizované s mobilem tak třeba ve volné chvíli v autobuse se může učit bez toho, abych tahala hromady sešitů :))

Žanet napsal:

Kdyby takhle byly všechny děti (experti na IKT techniku) tak kde bychom byli? Pro co by se žilo? A vůbec, jak by se žilo? Ze světa by se dočista ztratila řemesla (švadlena, zedník,..) nahradili by to roboti? Doufám, že ne.. bylo by to hodně smutné. I přesto, že má tvůj bratr devět a má mobil po tobě, nemění to nic na věci, že je příliš malý na takovýto telefon a nejen na takový ale na telefon vůbec. Já v jeho letech jsem létala venku a měla odřená kolena z toho, jak jsem se válela po zemi a neustálo něco zakopávala. On má Iphone a k čemu vlastně?

Míša Gřešková napsal:

Neříkám, že všichni. Ale taky né všichni u těch počítačů sedí.
A proč má iPhone? Proč máš ty telefon? Protože prostě nějaký mobil potřebuje. Rodiče potřebují vědět, kde je, potřebují se s ním domlouvat. A třeba taky, aby věděli, kde je, když lítá venku. Já jsem ve třetí třídě už taky měla mobil (a to, že to byla stará nerozbitná Nokia na věci nic nemění). Stejně jako já tehdy tak on dneska dostal mobil, který prostě přebýval. A, že ty jsi nepotřebovala mobil? To už je věc názoru.

Ivan napsal:

Míšo, krásný článek…jsme rád, že jsi po svém taťkovi i mamce inspirací pro ostatní… Ivan