Because writing is little bit like traveling. I can be wherever I want and I can do whatever I want.

Psaní je jako jiný svět.  Jiný vesmír. Místo, které neexistuje a proto je tak kouzelné. Když píšu, můžu být kdekoli, kdokoli, s kýmkoli, s pocity, které chci cítit nebo naopak, kterých se chci zbavit. 
Někteří lidé to nechápou. Nechápou, že ta holka, kterou znají, je ta, co lepí písmena do slov, ze kterých později vznikají věty tvořicí příběhy. 
Začínala jsem psát pro zábavu, abych nebyla sama. Později se z toho stávala závislost, droga, kterou bylo nutno použít vždy, kdykoli se něco stalo. Něco pro mě nepřijatelného. Pomocí slov proudícich skrz mé prsty odcházel hněv, strach, obavy, zhroucené naděje. Později mi ale psaní přinášelo přátele, které jsem mnohdy postrádala. 

Jakmile položím své prsty na klávesnici, neexistuje nic jiného. Jen já a moje fantazie. Ať už cítím cokoli, ztratí se to vždy, když přestanu být já. Ta vysoká holka s hnědými vlasy, to nesmělé něco. 
Ve chvíli, kdy totiž položím prsty na klavesnici nebo vezmu do ruky tužku není nic, o čem bych nemohla mluvit, co bych musela nechat se ztratit jako tajemství. Neexistují pravidla.
Psaní a fantazie nemají pravidla. Nejsou věci, které nesmím, které neumím. Neexistují žádné hranice, které by mohly jakkoli ovlivnit děj, pocity …

Když jsem začinala s psaním, s blogováním na aspoň nějaké úrovni, psala jsem o všem, co mě napadlo o mých pocitech ať už ke komukoli. Nebyl nikdo, kdo by mě za to soudil, kdo by znal mou tvář, mé chování a vystupování na veřejnosti. Byla jsem to jen já, mé pocity a stovky dalších neznámých. 
Někteří lidé, mí přátelé, rodina, nevěřili, že slova na papírech, které jsem jim občas dala přečíst, píšu opravdu já, ta brunetka s brýlemi nasazenými na nose. V podstatě se jim ani nedivím. Existovala jsem totiž dvakrát. Já tak jak mě viděli, v tom reálném světě, ve světě s různými pravidly a předsudky. A pak mé druhé já. To, které žilo ve fantazii, kde mělo šanci projevit se pouze v mém pokoji u prázdného listu papíru. 

Because writing is little bit like traveling. I can be wherever I want and I can do whatever I want.
5 (100%) 3 votes

Míša Gřešková

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Míša Gřešková

Latest posts by Míša Gřešková (see all)

Flattr this!

Míša Gřešková

spisovatelka - blogerka
Faint napsal:

Úžasné :) Cítim to rovnako

Dollie napsal:

uplne super si to napisala :) ja síce nepíšem príbehy ale pišem denníčky či už blogové alebo ten svoj doma skrytý a fakt mi to neskutočne pomáha zventilovať a vypustiť zo seba všetky zlé pocity a zároveň prináša akúsi úľavu! som rada že som čosi ako blogovanie mohla okúsiť lebo blog/denníček je fakt skvelý priateľ! :)

Fakt super článek:O Mám to uplně stejná, žádné hranice, jen já a moje nápady:) Jsem ráda, že to má někdo stejně:)
http://purplepineap.blogspot.cz/